O režijním debutu Evženie Brabcové jsem doteď neslyšel a o to raději si film zapisuju do kalendáře. Nebude to samozřejmě lidovka a masovka, to je jasné. Spíš přesně cílený autorský filmu na pomezí, který sází na symbolicky vrstvené drama o divočině v nás a nemožnosti se domluvit, to celé v kulisách světa v (permanentní) krizi. Nejde přitom o klasické katastrofické vyprávění, jako spíš o sondu do vztahů, které se lámou pod tlakem okolností a vnější kolaps (klidně vzniklý jen v hlavě poblázněného dědy preppera) je jen katalyzátorem. I když nás nečeká thriller nebo katastrofický spektákl usazený do českých luhů a hájů, potěší vidět, že i ty drobné žánrové radosti tu umíme (jako třeba snímání jakoby přes fotopasti). Jen tu po tom zatím není poptávka a nebo to očeše síto koproducentů. Každopádně za mě je tenhle malý projekt rozhodně krok slibným směrem. A fandím.