Asif Kapadia, britský filmař s indickými kořeny, sice natočil i pár hraných celovečeráků a režíroval dva díly úspěšného Mindhuntera, největší díru do světa přesto udělal se svými strhujícími biografickými dokumenty. Před dekádou fascinoval nejen fandy formule 1 politickými přesahy v portrétu tragicky zesnulého šampióna Ayrtona Senny, na což v roce 2015 navázal podobně povedenou připomínkou životních osudů Amy Winehouse. Trilogii o obrovských talentech, které semlely nároky slávy, teď Kapadia uzavírá pohledem na fotbalového génia Diega Maradonu.

Úvodní kinetická koláž nám rychle představí nadaného chlapce, který se odkudsi z argentinského slumu propracuje přes slavný klub Boca Juniors až do ještě mnohem slavnější Barcelony. Jeho dvouletá katalánská mise je však provázena zraněními a průšvihy, a tak se dočká nečekaného přestupu do chudé italské Neapole. Dnes by byl takový přestup nepředstavitelný, tehdy odstartoval fascinující sedmileté období, během něhož Maradona vytáhl podprůměrný tým až k největším úspěchům. Sám se stal nejlepším hráčem světa a nesmrtelnou legendou argentinské reprezentace. Tato sláva si však vybrala svou nemalou cenu.

Kapadia pokračuje v podobné rétorice, již nastavil v předchozích dvou dokumentech a líčí Maradonu jako chytrého, leč přece jen prostého mladíka, který se ocitne ve velkém světě, aniž by na něj byl pořádně připraven. Blízké vztahy s mafií, jež tou dobou měla italský jih pod palcem, nebo mladická nevybouřenost chlapce, který byl od puberty pod drobnohledem, se na budoucí a bulvárně důsledně proprané drogové závislosti a ústupu ze slávy podepsaly samozřejmě také. Obdobné postupy i emoční ladění dává trochu najevo, že novinka toho nemůže říct tolik jako předchozí snímky a Kapadiův soucit k jeho hrdinům je zcela zjevný.

K tomu využívá dosud nezveřejněné archivní záběry, kterých se od počátku 80. let v Maradonově okolí natočily spousty. Může za to jeho bývalý agent, který byl už v té době posedlý myšlenkou natočit o Maradonovi film; a tak ho dvojice kameramanů provázela většinou neapolské etapy. Uslyšíme i vzpomínky sportovních novinářů, komentátorů, spoluhráčů i rodiny, ovšem Kapadia se chytře neuchyluje k mluvícím hlavám a vystačí si s voice-overy – přece jen vizuálně atraktivního obsahu pro milovníku kulatého nesmyslu je dostatek. A s těmi se opravdu nešetří, takže vedle nevynechatelných dvou gólů Anglii během semifinále mistrovství světa 1986 si fanoušci pošušňají i na spoustě dalších záběrů.

Společně se závěrem Maradonovy neapolské štace končí i snímek a závěrečná desetiminutovka tak ve stejném duchu jako ta úvodní nabízí pouze průlet několika důležitými body dalšího života Zlatého chlapce. Pikanterií z trénování argentinské reprezentace, absurdních politických proklamací či nekončících faux pas věčného provokatéra se tedy nedočkáme, ale Kapadia zjevně nechtěl sklouznout k bulvarizaci ani vyčerpávající biografii; namísto toho předkládá jednu etapu života, která systematicky (ač možná až moc jednostranně) zkoumá zhoubný vliv společnosti na nepřipravenou duši.