O spoustě filmů si člověk udělá obrázek předem, stačí vidět trailer. Občas je to mylná interpretace zavádějících sestřihů, jindy zas účinné varování, tak jako v případě Deuce Bigalowa číslo 2. Kdo viděl první díl a přežil, ten zřejmě dvojku obletí o několik světelných let automaticky. Proto bych rád znovu připomněl hrdinství recenzentů. Nejsme sice zásahové jednotky nebo hasiči, kteří denně riskují život, ale dát v sázku zdravý rozum je občas taky pěkně nebezpečné. A v případě sexuálních dobrodružství Roba Schneidera je utrpení pátého stupně zaručeno předem.

Pro příznivce nejslavnějšího amerického gigola (upřímně... nevěřím, že existujete ;) zopakuji mrzkou zápletku - Deuce se vydává do Amsterodamu, poté co jeho vědecký výzkum inteligence příslušníků rybí říše dopadl tragicky (zejména pro několik důchodců), se zkrátka potřebuje uklidit někam daleko od domova a nabídka kámoše T.J.e na dovolenou v Evropě tak přichází vhod. Deuce už s prostitucí seknul, ale když se dozví, že někdo vraždí nejslavnější evropské maníky (kteří umí udělat ženě portugalskou snídani i turecký zmrzlinový pohár... nemá to ovšem nic společného s jídlem ;) a policie podezřívá T.J.e (především z toho že je tuplovaný teplouš), rozhodne se dát svoje tělo znovu do oběhu, aby vraha vypátral. Potká tak mnoho šílených děv, zamiluje se do malířky pokojů, které v bytě probíhají nepřetržité gangbangy, stihne přibližně dvacetkrát urazit Bushe a Kanaďany, sežere na posezení deset koláčů s marihuanou a nakonec všechny zachrání.

Deuce je zvrácený... říkám to jako člověk, kterému nevadí uřezané končetiny, explicitní sexuální scény a kusy školaček v zapnutém mixéru... samozřejmě jen v případech, kdy je to ku prospěchu filmu. U Deuce jsem ale i já občas nestíhal sled událostí a 80 minut jsem přemýšlel nad tím, jak se autorům podaří aktuální scénu v zájmu gradace trumfnout. A režisér Mike Bigalow mě vždycky překvapil. Evidentně pochopil, že pouhé řetězení slabých a slabších gagů ve stylu Kameňáku, by mohlo diváky uspat a tak pořádně přiložil pod kotlem a nechal zhulené scenáristy nasázet na papír ty nejnechutnější gagy... stačí trumfnout bagetu s psím spermatem z Van Wildera a máme vyhráno, navíc když bude všechno off-screen, může nám MPAA políbit... však vy víte. A tak Eddie Griffin šermuje s na troud spáleným penisem, mlátí mezi dveřmi kočku, která se mu zakousla do rozkroku a šmátrá v kalhotách mrtvého Tila Schweigera.

Nevím jestli mi bylo víc líto jeho nebo Jeroena Krabbého v roli policisty, který případ vyšetřuje. Zdaleka nejvypečenější gagy však zbyly na hlavní hvězdu. Rob Schneider hraje svůj standard, ale když mu scénář předepisuje rande s dívkou, která má místo nosu penis a při kýchání obšťastňuje hosty restaurace koňskou dávkou spermatu (rovnou do obličeje, případně do právě konzumované polévky), je už veškerá herecká improvizace zbytečná. Z filmu se tak stává hrdá soutěž o "nejdebilnější gag", ve které se těžko hledají jakékoliv umělecké kvality. Sotva mě tentokrát někdo nazve bručounem, protože tohle je absolutní dno a Deuce o něj úpěnlivě mlátí hlavou, kdykoliv se rozhodne "pobavit" publikum. A vy sedíte v kině a v duchu si říkáte "Jak jsem mohl být tak blbej? Kdo mi teď vrátí ty dvě stovky?". Nikdo, přátelé... NIKDO! Tady nepomůže alkohol, ani tvrdé drogy... v jakémkoliv stavu je Deuce životu nebezpečný. Nenechte se zlákat dvouvteřinovým cameem Adama Sandlera. Ten chudák musí krutě litovat, že v tom hrál a ještě to produkoval. A pro Roba snad jedině vzkaz: Dobrá práce, soutěž o nejhorší film roku jsi zase vyhrál.