Protože jsem pořád naivní optimista, tak jsem se pořád těšil, že tohle párování bude fajn. A víte co? Očekávání se naplnila beze zbytku. Pro někoho bohužel, pro někoho bohudík. V režii Ángela Manuela Sota (Blue Beetle) je tahle dvouhodinovka prostě “jen” zbytečně natahovanou epizodou seriálového Magnuma (jestli starého nebo nového, to je celkem jedno, obojí sází na bitky, automobilové honičky, hezké holky i krajinky). To jen abychom se rozlosovali hned na začátku. Komu Magnum, stejně jako další přímočaré osmdesátkové krimiseriály nevadí, ten může pokračovat, ostatní si dají zpátečku a porozhlédnou se po večerní zábavě jinde.

Ovšem předpokládám, že pokud jste na recenzi kliknuli, patříte spíš do té první kategorie, protože tyhle béčka na Prime Video už mají svou vlastní kategorii zákazníků. Dave Bautista, John Cena nebo Alan Ritchson jsou v nich velmi pravidelnými kuchaři - občas to vyjde líp, občas hůř, nikdy z toho není oscarové překvapení, ale ani nuda k uzoufání. Prostě víte, do čeho jdete. Banální zápletka, tuctový eurozáporák, nějaká atraktivní lokace - ubitá do bezvědomí CGI filtry - a v neposlední řadě štědrá porce generické, ale přece jenom akce. Tím jsem vlastně popsal dobrý půl tucet filmů, které platforma nasadila v posledních dvou letech. A jako prdel na hrnec to sedí i na Demoliční četu. Pár důvodů k optimismu se ale pro zkušené harcovníky přece jenom najde.

Demoliční četa: FOTOGALERIE

Především tedy obsazení. Jason Momoa většinou loví v dražších vodách, ale když mu zamáváte před nosem letenkou na Havaj, neváhá ani minutu. Dave Bautista má sice k Havaji daleko, ale jeho filipínské kořeny slibují, že si toho průměrný Evropan rozhodně nevšimne. Máme sbaleno a můžeme vyrazit. Skutečně, všichni ostatní jsou tu jen do počtu, i když Jacob Balaton jako hláškující podržtaška zastane dost a Morena Baccarin, jakkoliv je tu zhruba sedm minut, je okouzlující jako vždy. Film ovšem stojí a padá na dvou nesourodých bratrech, v tomhle případě tedy doslova sedne “brother from another mother”, protože policajt z Oklahomy Jonny (Momoa) a ostrý voják Jimmy (Bautista) mají společné asi opravdu jen příjmení, které jim dál táta, jehož smrt je znovu navede na kolizní kurz. Hádají se, pošťuchují, ale nakonec všechno vyřeší a půlku ostrova zanechají v troskách. Tenhle film nepotřebuje tzv. elevator pitch, protože jeho zápletku vysvětlíte v jedné větě na jeden nádech. 

Scénář se vám sice snaží v úvodu podrazit nohy, když Momoa musí doma v Oklahomě zpacifikovat partu yakuzáků v akční scéně, která je až nečekaně ambiciózní (a bohužel spolu s povinným tříminutovým “přátelákem” Momoa vs. Bautista vysoko ční nad zbytek), ale pak už je vyšetřování seriálově mechanické, takže si jen odškrtáváte povinná havajská camea, povídání o duši matky přírody a cestovkové záběry tak agresivní, že máte pocit, jako by vám někdo po skončení filmu vnutil zájezd pro dva do čtyřhvězdičkového rezortu na Maui.

Havajský lore se úspěšně probojoval i do finální scény, kde Bautista pacifikuje teenagerského japonského samu-domo-raje nějakým domorodým bidlem, ale z akčních scén si nemůžu dělat legraci, protože je jich přehršel a jsou odvedené zručnou rukou. Vyčetl bych jim snad jakousi mechanizaci, kdy tu máme hned dvě bitky jeden proti mnoha zabírané ze strany á la Oldboy, a jakkoliv je patrný pokus o odlišné styly (Momoa je motorkářské mydlení hlava nehlava, Bautista se kromě svých wrestlerských power moves snaží i o lokty a malíkové hrany), srdíčko v tom trochu chybí.

Možná je to tím, že film měl původně režírovat David Leitch, ale zdržel se na place Kaskadéra, takže Sotovi asi předal rozdělané previzy, aby si s tím poradil. A výsledek je “fajn”. V případě se lidí mlátí po hlavách. Film obsahuje i dvě automobilové honičky - ta první je komornější a digifest se v ní dá přehlédnout, ta druhá je dálniční inferno s helikoptérou, kde CGI angličáci a pajďuláci létají vzduchem jak ve fanfilmu na hraně sebeparodie. Slušně vychovaný producent by celou tuhle scénu vyškrtnul ještě ve fázi příprav, stejně jako vedlejší linku se záporákovou manželkou. Tím bychom se dostali na sto minut a všechno by odsýpalo jako dobře promazaná motorovka. Ale znáte to, kdyby nebyly ryby…

Takhle je těch ryb možná až moc a film je schůdek, dva od kočičkopejskovské pizzy Hawaii, na kterou někdo v dobrém úmyslu klade ten ananas, nad kterým se při konzumaci prostě musíte trochu ušklíbnout. Asi jako já během agresivního výběru písniček do pozadí, který dokazuje, že pan režisér je velmi muzikální, ale jaksi nechápe, že ty songy mají mít roli vedlejší a nikoliv hlavní. Naštěstí tu většinou rádio mlčí a vzduchem létají one-linery, nebo na sebe alespoň ti dva divně koukají a zvířecky u toho chrčí. Většinou to stačí, podobně jako Hlavy státu, kde do sebe rejou John Cena a Idris Elba. Tam jsem byl možná přísný, protože jsem od Najšullera čekal víc, ale příznaky jsou vlastně identické - charismatičtí týpci v hlavní roli, tupý a nepříliš ambiciózní scénář se štědrou, ale vlastně docela generickou akcí a zapomenutelným záporákem. 

Přehrajte si trailer V devadesátkách jsme nad podobnými filmy s Van Dammem, Norrisem a Seagalem hýkali blahem. Tady dostáváme hned dvojitou porci, o které se nám tehdy mohlo jen zdát, protože ega zmíněných by až na výjimky neunesly jakékoliv srovnávání. Dnes je jiná doba, ale taky jsme zmlsanější, takže rozhazujeme plnými hrstmi opatrně spokojené šestky. Věřím, že se najdou mládežníci, kteří v tom uvidí “megapeckabumratata” skvělou oddechovku. A je to tak správně. Proto jsou “tři z pěti”, jak říkají britští kolegové z Empire, vždycky spíš doporučení.

P. S. Bobby Sixkiller je faaaakt starej.