Představte si, že by Forrest Gump nebyl rozňuňaný miláček s tváří Toma „kluka od vedle“ Hankse. Že by Rain Man nezačal k Tomu Cruiseovi nalézat cestu, protože by ho prostě nezajímal. Že by chudák z O myších a lidech nebyl dobrosrdečný ňouma, ale ty zardoušené králíčky by zvědavě zkoumal. Že by tu byli tak, jak bývají ve skutečnosti. Nevyvinutí, do značné míry strašidelně prázdní, a když zrovna ne prázdní, ta klidně krutí, sobečtí nebo dětsky nedůvěryhodní, ale taky velmi zranitelní.

Máme tu další důkaz, že se u nás rodí nová generace filmařů, na níž si budeme muset dávat pozor. Útěk kluka postiženého nejmenovanou mentální poruchou z Ústí do Prahy, aby se tu po návštěvě bordelu potloukal mezi kontejnery, je totiž velmi ambiciózní snímek snažící se, stejně jako hrdina, uniknout z nastavených mantinelů. Jen místo rodiny projevující svou unavenou lásku už ne zrovna vřelým způsobem musí Jan Těšitel utéct od českých diváků, které samozřejmě nemůže nic na světě zajímat míň než pomalý film.

David si o sobě nepochybně „hodně myslí“ a v několika chvílích je až otravně vyhipstřeně artový. Skoro vidíme, jak tvůrci za kamerou pozvedají vítězoslavně Club Mate k nebi, že se jim tahle scéna, v níž matka a otec sedí v lanovce a nic nedělají, opravdu povedla. Při takové představě jsme krok k tomu, abychom se jim vysmáli, ale tím bychom nakonec ochudili jen sami sebe.

Nasazuji trochu posměvačný tón, protože artovost Davida je někdy mírně okatá, nechci ale podrývat skutečnost, že u nás podobný film vůbec vznikl na dané úrovni. Protože, a to je samozřejmě důležité, úroveň tu nepochybně je. Někdy sice „antikýč“ a „tvrdost“ dosahují až legračních rozměrů, kdy snad každý po zhlédnutí poukázal na zcela nesmyslně krutou scénu v bistru, jehož majitel Davida bezdůvodně šikanuje, což není ani tak důkaz o zkaženosti světa, jako spíš o skutečnosti, že tvůrci si pořád žijí moc dobře na to, aby věděli, jak „krutý svět“ ve skutečnosti vypadá a představují si ho jako scénu z nějakého hiphopového videoklipu v the hood.

Už zase Davida shazuji, což nechci. Naštěstí to úplně nevadí, protože i Těšitel má smysl pro absurdní humor, třeba když se ukáže, že David odjel do Prahy, protože si chtěl koupit porno, ale nakonec se jen uspokojí na záchodech a zakoupená DVD vyhodí před tím, než se na ně vůbec podívá. Nebo když po několika hodinách bez jídla ukradne v obchodě ze všech věcí zrovna ananas, aby se ho pak se vší námahou pokoušel pořádně sníst, což zrovna nejde.

David má atmosféru, má ambice, má skvělého hlavního představitele a námět nepostrádající kus působivosti.Asi by šlo říct, že podobné momenty jsou poněkud vypočítavé a jejich hodnotu si tvůrci až moc dobře uvědomují, ale budiž, pořád dokáží plnit svou roli. Jednak jinak velmi tíživou atmosféru odlehčují, ale zároveň ji prohlubují, protože hrdina si samozřejmě absurditu svého chování nepřipouští, aby se jí zpětně zasmál, a non-stop trpí.

Protože do málokteré figury se dají promítat vlastní emoce jako do blázna, jde o útrapy dostatečně sugestivní. Někomu vadila, mně ale naopak velmi imponovala absence vykreslení charakteru Davida. Nemá skutečně žádné pořádné charakterové vlastnosti, ať už kladné, nebo záporné, podstatu jeho nemoci se nedozvíme, můžeme si tedy v jeho cestě představit metaforu jakéhokoliv svého trápení, jakékoliv vlastní bezmoci v konfrontaci se světem.

Určitě nejde opomenout výkon Patrika Holubáře, který možná nehraje postiženého podle psychiatrické učebnice, ale dává mu působivou neurčitost, aniž by přestal vyznívat jako individualita. Našel přesnou hranici mezi nečitelností a osobitostí.

Přehrajte si trailer Rodiče Aleny Štréblové a Ondřeje Pavelky, ačkoliv dostatečně vysílení, nervózní a naštvaní, film možná zbytečně ředí. Ne že by jejich dějová linie nedávala smysl a oba herci nepředvedli dobrý výkon, možná se ale jeví mírně kontraproduktivně, že je vůbec sledujeme (protože beztak dělají jen přesně to, co bychom čekali). Vzhledem k už tak nízké stopáži ale nastavění o dějově bohatší linku nevadí.

Když si to tedy shrneme, David má atmosféru, má ambice, má skvělého hlavního představitele a námět nepostrádající kus působivosti. Pokud mu budete chtít odpustit určitou artovou okatost, občas přehnanost a nebudete se chytat záminek k jeho odmítnutí (třebaže na vše z toho budete mít nárok), možná na vás zafunguje.