Potřetí a naposl… Ne! Na třetím filmu z otřesné série 365 dní je zdaleka nejpřekvapivější smutný fakt, že se nejspíše dočkáme i dalšího pokračování. Exploatační literární předloha polské kosmetičky Blanky Lipińské si totiž vystačila se třemi díly a zdálo se, že filmové adaptace dosud kopírující i názvy jednotlivých částí, toto schéma dodrží. Nečekaný úspěch prvního snímku, který v létě roku 2020 zbořil čísla sledovanosti na Netflixu, však přesvědčil tvůrce nejen k rychlému spíchnutí druhého a třetího filmu zároveň, ale i ponechání otevřeného konce, jenž vybízí k dalším hodinám plytkých dialogů, lámané angličtiny, ublemcaných souloží a nablýskané nudy.

Proto se trojka objevuje na Netflixu pouhé čtyři měsíce po druhém díle, a tedy mnohem dříve, než se filmoví labužníci stačili z předchozího tragického zážitku oklepat. TedGeorge ve své recenzi před pár měsíci právem udělil nelichotivé hodnocení 1/10, a jelikož trojka je ještě horší, nezbývá než zalitovat, že naše škála neumožňuje jít níže. Eva Toulová, Marta Ferencová a Zita Marinovová tak našly v polských chlípnících Barbaře Białowąs a Tomaszi Mandesovi zdatnou konkurenci na filmovém dně.

Neskrývaná vykradačka 50 odstínů šedi se tentokrát už opravdu o nic nesnaží. Dvojce se šlo smát za telenovelové zvraty a absurdní podzápletky, nyní se už rezignovalo i na to. Hlavní hrdinka Laura je stále součástí (doslova) italského manželství s mafiánem Massimem a na scénu se vrací Nacho, dobrácký surfař se supí vizáží. Laura se tak ocitá v zoufale ohraném milostném trojúhelníku, který vůbec nikam nevede. Chuděrka dokonce musí pracovat, aby zapomněla na vztahové strasti!

Sexuální scény jsou opět vcelku unylé a jejich zaměnitelnost je narušena pouze dvakrát. Jednou nastanou podivně agresivní orgie s nezbytnou koženou maskou na hlavě a podruhé se splní nejrozjetější hrdinčiny fantazie a oba sokové v lásce podlehnou vášni. Brrr. Nejen v tomto případě se potvrzuje, že leccos má sice vypadat sexy, ale výsledek je spíše creepy a často za hranicí sebeparodie.

Více než v předchozích filmech se příběhově přešlapuje na místě, a tak se režiséři stále častěji uchylují ke kolážové přehlídce fotogenických sicilských lokací či stroboskopických barů. Do toho téměř neustále zní vlezlý popík a s postupujícími desítkami minut je rozbředlost filmu stále otravnější. Ještě předtím, než divák zjistí, že skrytým záměrem filmu je vlastně nic neuzavřít, totiž začnou vyvstávat myšlenky, že v této sérii vlastně nic uzavírat není potřeba – skutečně zajímavý příběh totiž nikdy ani nezačal.

„Můžeš utéct přede mnou, ale neutečeš před svými pocity,“ vybízí slizký Nacho, aby si jej Laura zvolila namísto obdobně slizkého Massima. Jedinou aspoň občasně lucidní postavou je Lauřina polská kamarádka Olga, o jejímž překvapivě fungujícím románku s jiným mafiánem se téměř nic nedozvíme, a která je živelnou oporou Laury během jejích vztahových depčiček. Nic to však nemění na tom, že se opět ocitáme v prostředí nikoli pouze toxické maskulinity, ale toxických vztahů obecně – bez uzardění se překračují (zdaleka ne pouze morální) zákony a skutečně je mi záhadou, jak může tak velké množství diváků považovat toto vztahově nepříjemné dílo za oddychovou pohodičku. 

Přehrajte si trailer Co dodat? Snad jen že filmařským vrcholem měl patrně být dlouhý záběr, během něhož se postavy přemístí z přízemí až na střešní terasu. Kamera je u toho pečlivě sleduje, ale čím déle se spolu hrdinové baví, tím méně dává dialog smysl. Scéna nikam nevygraduje a skončí vášnivým výkřikem do prázdna. Takhle vypadá instantní klasika!