Rocky je nesmrtelný. I ve stále houstnoucím lese plném boxerských filmů si Stallonova postavička díky svým nejen fyzickým, ale především lidským rozměrům našla své nezaměnitelné místo. A jakkoliv kolem sebe Italský hřebec vždycky máchal rukama jako pominutý a skuteční boxeři v kinosálu se spíše potutelně usmívali, dokázal nám během těch bezmála čtyřiceti let (první Rocky měl premiéru v roce 1976) ukázat tenhle sport z mnoha stran - především ale jako triumf vůle, dodnes nejlépe symbolizovaný slavným běhacím tréninkem skrz celou Philly. Tréninkem, ke kterému se Sly symbolicky vrátil po třiceti letech, když natáčel šestku, Rockyho Balbou. Tehdy to vypadalo jako definitivně poslední kapitola slavné postavy. Minimálně co se týče účasti v ringu. Už tenkrát se ale spekulovalo o předávání štafetového kolíku.

Creed: FOTOGALERIE

Taková věc se ale snadno řekne, ostatně pětka kolem podobné premisy tancovala a málem zpřerážela sérii všechny dobré kosti v těle. I Stallone přiznal, že šestka byla spíše omluvou a náplastí, než vyloženou snahou udržet kult Rockyho na scéně. A teď přichází Creed, ve kterém je Rocky na plakátě coby křoví. Ale skutečně jen na plakátě. Fandové série určitě vědí, že Creed je příjmením Rockyho největšího protivníka, ale i přítele a motivátora. Zatímco v jedničce a dvojce hrál Apollo Creed úhlavního nepřítele, ale také někoho, kdo dal Rockymu šanci a hodil mu lano, po kterém lze vyšplhat do nejvyšší ligy, ve trojce ho naopak trénoval proti někomu, kdo byl najednou hladovější po úspěchu, než samotný Balboa. No a ve čtyřce, když už tak hezky sumarizujeme, přišel železný Ivan a zlomil Creedovi vaz.

Zbytek je historie, chtělo by se říct, vcelku zbytečná smrt v rámci slavné agitky studené války, kterou mnozí fandové dodnes scenáristům nezapomněli. Teď se ale Creedův odkaz opět dostává do popředí. Jeho nemanželský syn Adonis Johnson (Michael B. Jordan) totiž hodlá vyboxovat díru do světa i bez tátova příjmení. Dětství strávil v pasťáku, a teď v dospělosti slyší volání boxerek silněji a silněji, takže vymění pohodlnou kancelář a luxus otcovy vily za zaplivanou garsonku ve Filadelfii. Chce trénovat a chce uspět. A to znamená jediné - vrátit se ke kořenům.

Bez Rockyho by nebylo Creeda juniora, bez Creeda seniora by nebylo Rockyho.A tady nastupuje v rámci nostalgického útoku na pamětníky masivní zneužívání osvědčených kulis. Rocky se sice chvilku nechá přemlouvat, ale nakonec nastoupí do Adonisova ringu jako trenér. Philly zas ochotně nabídne svoje uličky a typický kolorit, ačkoliv se nekoná mlácení do zmrzlých prasat na jatkách, přesto některé výjevy působí jako product placement, nebo spíš poklona městu, se kterým je Rockyho příběh tak neodmyslitelně spjat. A věřte, že Stallone tu nemá jen štěk - Balboův příběh pokračuje a stárnoucí boxer dostává od života pořádnou nakládačku. Dokonce takovou, že Creeda juniora ve většině filmu pohodlně zastíní.

Je to logické, jakmile je Stallone na scéně, oči fanoušků přirozeně směřují k němu a nikoliv k mírně namachrovanému Michaelu B. Jordanovi, který ovšem brilantně pohazuje svalstvem a dokazuj, že má stejně krátkou zápalnou šňůru jako táta. Stačí, aby mu někdo vlezl do úsměvu a už létají pěsti. A co teprve, až se rozkřikne, že je to syn Creeda a boxuje jen proto, aby se svezl na rodinném jméně. To je teprve rozruch, který ale ani v nejvypjatější chvíli nemá na to, co prožívá Rocky. Je to ale přirozená symbióza. Bez Rockyho by nebylo Creeda juniora, bez Creeda seniora by nebylo Rockyho. A tak musí mladý Creed ve svém originu zkrátka vytrpět, že bude za mladého cucáka se stopovým charismatem, co si hledá definitivní uznání u publika až v závěrečném zápase.

Ten je skutečně spíš reflektorem, co má Creeda ukázat v tom nejlepším světle. Dokonce ani jeho protivník Pretty Ricky Conlan (skutečný boxer Tony Bellew) nemá ve filmu příliš prostoru a funguje jako anonymní terč, jehož trenér (Graham McTavish ze čtvrtého Ramba) má víc charismatu. Na jednu stranu to dává smysl, protože Bellew není herec, na druhou jsou tréninkové koláže dost nevyvážené a soustředí se jen a jen na Creeda. To i Mr. T ve trojce měl mnohem víc prostoru, takže Creeda jako typickou rockyovskou anabázi nebo souboj dvou velkých boxerů rozhodně nevnímejte, je to skutečně o tom předávání zkušeností a odpovídání na otázku, jestli tenhle namachrovaný kluk má alespoň špetku charismatu svého táty.

Přehrajte si trailer Odpověď přichází až v samotném závěru, protože režírující a píšící Ryan Coogler, se až příliš dlouho věnuje malování mizanscény. Ano, daří se mu probudit ducha zaprášených tělocvičen, amatérských ringů a dělnických čtvrtí, ale dvě a čtvrt hodiny jsou na Creeda možná až příliš velké sousto. Bylo na co navazovat a co připomínat, ale Creed opravdu působí jako origin nového bouchače a zároveň další Rockyho životní kapitola. Vlastně si nestěžuji, protože bez Creedovy touhy boxovat bychom zřejmě do Rockyho restaurace znovu nezabloudili, ale místy je Creed natolik ukecaný, že to chce ono pamětnické srdíčko, abyste při čekání na pointu nezačali nervózně přešlapovat.

Zatímco Rocky Balboa byl takovou tou nostalgickou slzičkou a velkolepým autorským ohlédnutím, Creed je spíš vzkazem, že bojový duch a ochota nechat si pravačkou vystřelit mozek z ucha jsou komoditami, které přesahují dekády či století. Na ramenou veteránů stanou noví bojovníci a i oni se rádi nechají bouchat do hlavy, zatímco jejich matky doma trnou napětím a prožívají každou modřinu. Tak to bylo, je a bude. A Coogler minimálně dokazuje, že se o tom znovu a znovu dají natočit filmy, které mají myšlenku i koule. Tak hurá do dalšího kola, protože tohle je podle všeho jen rozcvička.