Víte, co by se mi líbilo? Kdyby filmaři stáli před kinem a ptali se lidí, jak se jim líbil jejich film. Fandové by s nimi mohli prohodit pár slov a udělat si selfie, režiséři by počastovali okolí nějakou tou veselou historkou z natáčení a nespokojený divák by mohl tvůrcům vyhubovat, že takhle tedy ne, že on čekal víc. Obávám se ale, že u tvůrců Cool Girl by to skončilo spíš defenestrací. Hele, jasný, každé zboží má svého kupce a vzhledem k tomu, že nejsem dospívající holka ani debil, tak nejsem cílovka, ale posílat tohle do kina, to chce buď velkou kuráž, nebo absolutní přesvědčení, že lidi jsou idioti a prostě na to přijdou. Cool Girl působí trapně ve všech směrech. Dialogy jsou přinejlepším úsměvné, herecky to celé připomíná vánoční besídku osmáků, kteří chtěli dělat něco jiného než připitomělou scénku, ale paní učitelka na tom trvala, protože to bude legrace a audiovizuálně… no vidíte sami. A sami si asi nejspíš říkáte, že tohle nevypadá jako film. A že by to nevypadalo jako film ani před třiceti lety. Třeba se stane zázrak a jen jsme dostali špatný trailer, ale tomu upřímně věřím asi jako tomu, že Vladimir Putin je dobrý člověk. Naštěstí jde jen o film a vy se Cool Girl můžete prostě vyhnout. Ale představte si, že někdo, kdo má takové sebevědomí, aby tohle poslal do kina, by chtěl být například doktor. To by si radši člověk ten apendix vyndal šroubovákem sám.