Vypadalo to na jasný průšvih. Velkolepá produkce na pomezí vlažného zájmu a ignorace, Keanu Reeves s kravatou vařící znovu svou Matrixovskou image a přetlak comicsových adaptací, jenž musel Johna Constantinea zákonitě ušlapat. Ovšem to by adaptace (pro mě naprosto neznámého) Hellblazera nesměla tak mile překvapit. Režisér Francis Lawrence se ukázal jako náramná volba, když Constantineův trudný úděl spalovače démonů pojal bez okázalých klipových manýrů a místo toho vyprávěl osobní story bohorovného týpka, který nemůže do nebe, nechce do pekla a větší radost než lepá děva v náručí mu dělá pořádně procítěný šluk z cigarety. Keanu sedí do role jako ušitý, s ledovým klidem trousí hlášky a fuckuje Satanáše, což ve výsledku nepůsobí o moc méně cool než mučení a upalování démonů, nebo jejich efektní cupování pomocí brokovnice a svěcené vody (jednoznačně nejlepší scéna filmu). Pokud i v případě filmového comicsu existuje něco jako režijní řemeslo, Lawrence jej naplňuje dokonale. Parádně vybroušená práce s hudbou, úžasná gradace dramatických sekvencí a herecký ansámbl (vskutku odvážně sestavený) využitý do poslední kapiláry, to jsou Lawrencovy trumfy, které ladně překryjí i pomalejší tempo a ne-úplně-bezchybné triky. Sakra kvalitka. A úrodná půda pro dvojku.