Když imf v lednu recenzoval Coco, pohanil ho za 6/10 a Hlad mu to odkýval. Já s Tedem (a částečně s Civalem) jsme ale kroutili hlavou, protože jsme animákový průměr rozhodně nedostali. Po Hodném dinosaurovi, Hledá se Dory a třetích Autech naopak dorazila další pixarovská trefa, která se dá snadno přirovnat třeba k Moaně.

Co přesně to znamená? Především velmi osobní příběh s neokoukaným kulturním zázemím, s nimž se jeho tvůrci očividně dost piplali. Styčnými plochami jsou samozřejmě i hezké písničky, povinný zvířecí sidekick a prvotřídní výtvarná stránka. Nejvíc ale Coco a Moanu spojuje zápletka o rodině a hlavně o předcích, jimž se v každém filmu vzdává velmi specifický hold.

Všem nám je pochopitelně jasné, že mají tyhle animáky především ždímat emoce. Oba to však dělají s takovou upřímností a oddaností, že proti tomu nejde říct ani popel. Disneyovská Moana si to celé mainstreamově pojistila Rockem, který se málem prozpíval k oscarové nominaci. U Pixaru ale zůstali věrní dabování bez velkých hvězd a postavili Coco čistě na výletu do říše mrtvých, z něhož si máte odnést nejedno důležité ponaučení.

Ano, takhle z voleje to zní maličko na sílu. Film však svá poselství umí prodat a škodí mu spíš rozverné pasáže pro malé děti, jejichž pozornost holt bez barevného blbnutí neudržíte. V "akčních" scénách je tak Coco vcelku klasickým animákem, jenž se odlišuje akorát mexickým zasazením. V dialozích ale jde o skvěle napsanou rodinnou dramedii, která se v poslední půlhodince změní v napínavou pecku.

Asi je to trochu spoilerování, ale Coco není nalajnované tak jednoduše, jak jsme si po trailerech mysleli. Pixar si nechal v rukávu pár zásadních es, a jejich vyložení na stůl je přesně tak působivé, jak tvůrci chtěli. Z dobrého filmu se tak v průběhu času stává výborná přehlídka zábavných i dojemných scén. A přestože to obyčejnější rozjezd úplně neodčiní, ve finále se budete náramně radovat z toho, že se Pixar zase jednou trefil přímo do černého. (8/10)

Coco na blůčku krásně vypadá i zní, české edici ale chybí jedna zásadní věc - bonusový disk. Zatímco v Americe se těší z nějakých dvou hodin doplňkových materiálů, my se musíme spokojit s audiokomentářem režisérů a producentky a se čtyřmi featurettovými drobky, které mají asi dvacet minut.

Půlku bonusové stopáže zabírá vyprávění o tom, jak pixarovci do filmu promítli svoje rodiny, a šest minut zabere pohled na psího rošťáka Danteho. Tím však zákulisní výlety končí, další dvě minuty totiž spolkne testovací muzikálová scéna a za finální tři minuty se naučíte kreslit kostlivce. Jistě, všechno je to milé až běda. O hudbě, výpravě a celém pixarovském pozadí se ale nic nedozvíte, jelikož se tyhle věci nasypaly o disk vedle.

Situace je tedy stejná před třemi roky, kdy jsme dostali jednodiskovou edici V hlavě. Samotný film si u nás koupíte a je u něj i hrstka bonusů, kompletní výbava ale českému divákovi zůstává zapovězena. Na jednu stranu to chápu - trh s domácími nosiči nezažívá zrovna boom a druhý disk by českého distributora (už kvůli zařizování lokalizace) stál "zbytečné" peníze. Na druhou stranu mě však mrzí, že znovu nenahlédneme do pixarovské kuchyně, kde se čas od času dějí hodně zajímavé věci.

Obraz: 2.39:1 1080p (MPEG-4 AVC)
Zvuk: DTS-MA 7.1 anglicky, DD 5.1 česky
Titulky: české
Datum vydání: 23.5.2018
Cena: 268,- (DVD), 448,- (BD)

Za zapůjčení disku na recenzi děkujeme společnosti Filmgame.