Shushika

Letošní hororová nabídka byla štědrá a ještě nás toho do konce roku hodně čeká. Plynoucí ponaučení je třeba stále opakovat: když to stojí za to, diváci přijdou. Mladí, starší...klidně i opakovaně, jak ukazuje dvojhit letošního pozdního jara. Clayface je ale jiná liga. V rámci komiksovek je 40 milionů láce, jako horor je to ale drahý podnik. Problém není cenovka samotná, ale konkurence, která letos ukázala, kolik hrůzy jde vytěžit z mnohem menšího pytle peněz, a také načasování, kdy do kin vstupuje v okamžiku jednoho z největších přesunů mocenských sil v historii filmového byznysu. Clayface se nadře. Musí zvrátit a nebo aspoň ustát, že kolem něj nevznikl vibe události, že jeho vlastní studio právě převléká dres a také poslední výroky na ose scenárista - režisér, které ve finiši věstí tenzi v komunikaci a špatně zamaskovanou nedůvěru ve výsledek. Trailer samotný je ale povedený a ukazuje měřítko, moneyshoty v podobě čvachtavých deformací a transformací, ale hlavně lidsky srozumitelnou stránku rozpadu toho, co dělá člověka člověkem. Matt Hagen je tu spíš za oběť než superpadoucha a pokud letošní hity něco podtrhly, je to právě osobní rovina děsu. Jestli Watkins udrží tragický tón a film se nezlomí v digitální řežbu se sprškami bahna, může být výsledek navzdory okolnostem jedním z nej studiových žánrovek roku.