Nádhera. Stačí minuta a půl, abyste viděli, že tohle bude parádní herecký koncert a krásně lidský hřejivý/bolestivý příběh o otci a dceři, kteří shodou okolností dělají ve filmové branži. Což znamená, že některé aspekty budou odžité, a tím pádem ještě autentičtější a pro účely filmu silnější. Vám (i mně) ale bohatě stačí vědět, že si z Cannes Trier opět odvezl důležitou sošku (byť ta nejcennější mu tentokrát pravděpodobně o fous utekla), že tam snímek sklidil rekordní 19minutový potlesk a že první reakce kritiků i diváků jsou přímo extatické, čili tady je oscarová nominace na Nejlepší film zcela jasná. A kdyby starý Skarsgård vyhrál hereckého Oscara, asi by se nikdo nedivil. I kdybyste ale nic z toho netušili, tak jen samotná ukázka zkrátka prodává tohle drama báječně, že kdybych mohl, ihned na něj utíkám do kina. A fakt mě mrzí, že ve Varech jsem ho nestihl. Takhle totiž do premiéry budeme muset čekat až na začátek ledna.