Některé války jsou téměř zapomenuty, jiné se v duši národa hojí dlouho. Nasazení ve Vietnamu byl pro Američany první větší konflikt 20. století, kde hvězdy a pruhy pohořely. Navíc se americkým politikům nepodařilo prezentovat jeho oprávněnost široké veřejnosti, která tehdy v rozpáleném kotli tavila úplně jiná témata. Po nákladné válce na druhé straně světa tak zůstalo nejen mnoho mrtvých a raněných, ale i nahromaděné frustrace. 

Četa není filmem o Vietnamu z první vlny, jako byly Lovec jelenů a Apokalypsa. Vzniká z delšího odstupu, přesto ze silné potřeby sdělit ostatním, jaké to tam „v Namu“ bylo a přetavit dlouhé minuty, dny, týdny a měsíce v zeleném pekle v intenzivní diváckou zkušenost. Jednotlivé výjevy proto zpočátku působí jako detailní vizualizace vojnových zápisků Olivera Stonea, s popisy každodenní rutiny vojáků, plkáním, rituály a občasnou rychlou akcí. Jakkoli vystřídáme relativně mnoho lokací, těžiště filmu není v popisu strategií a posunech džunglí, které jsou nahodilé a chaotické - a divák si z nich představu o postupu jednotky stejně neudělá - ale ve vnitřní proměně. 

Z chlapců se stávají chlapi, ze zelenáčů ostřílení vojáci, a v další fázi se relativně fungující jedinci mění ve vnitřně rozpolcené a okoralé cyniky a zatvrzelá monstra. Kdyby šlo o válku vítěznou, šlo by nad tím mávnout rukou a mluvit o nutných vedlejších ztrátách. Tahle válka je však prohraná na všech úrovních. Hromadí se konflikty osobní, systémové, morální, rasové i třídní (černí vojáci z chudých vrstev, jimž nic jiného nezbývá vs. bílý vzdělaný kluk z lepší rodiny rukující dobrovolně). Jediný způsob, jak se nezbláznit nebo neupadnout do totální letargie, znamená roztočit kolotoč většího a většího násilí.

Největší tíha spočívá na výkonech Willema Dafoea (seržant Elias), Toma Berengera (seržant Barnes) a nováčka Charlieho Sheena (vojín Taylor), jenž přebírá vietnamskou štafetu po svém otci Martinovi (a ve finále Čety jsou si s Martinovým Willardem opravdu hodně podobní). Oba prve jmenovaní jsou svého druhu otcovské figury, které se tak říkajíc přetahují o duši mladého rekruta. Břemeno zodpovědnosti však z Taylora nikdo nesejme, stejně jako mu nikdo nemůže dát rozhřešení. Žádnou válku nelze popsat jedinou knihou ani jedním filmem, protože každý voják bojuje tu svou.  

P.S.: Jedním z důvodů, proč se u nás Četa směla promítat i v dobách komunismu, bylo zadostiučinění z americké prohry. Nutno dodat, že Pentagon z pesimisticky vyznívajícího filmu také nebyl nadšený.