Jsem rád, že to Vorel dotlačil až do finiše. I když to trvalo a přestože mě svého času první Cesta z města docela iritovala. Jenže od té doby jsem trochu vyrostl a pochopil, že navzdory jisté přežitosti Vorlovy poetiky, která už ztratila jasně čitelného nepřítele, je jeho styl furt cennou součástí české kinematografie. Cestu do lesa jsem si loupl o víkendu na Netflixu a její upřímnost a místy až naivita mi vlastně hezky sedla, takže se na finále téhle mohutné trilogie docela těším, přestože její ideová východiska odečtete v podstatě komplet už z traileru a po formální stránce asi taky nepůjde o víc než jen další nášup k už zajetým dvěma filmům. Vorel je ale prostě neco jako AC/DC - svým příznivcům jednoduše jednou za čas dá to, co chtějí, a nepotřebuje přitom měnit svůj naturel, ani se výrazně posouvat.
.