Podobně jako Miloš Forman v Goyových přízracích se i Paul Verhoeven zajímá o převlíkání kabátů, resp. o pohled davu na človíčka, který si musel ve vypjatých dobách zvolit jen jednu stranu. Černá kniha tak trochu souhlasí s optikou Hřebejkova Musíme si pomáhat, kdy se z chrabré osoby stává lovná zvěř z obou protichůdných pólů. Pod nálepkou dosud nevyprávěného příběhu se rozvíjí klasické téma infiltrace a ženských vnad působících na základní pudy mocipánů. Přiznám se, že mě Černá kniha (v originále Zwartboek) po obrazové stránce docela nudí a nebýt několika kompozičních vychytávek (rudé šaty na parketu) a jednoho výbuchu, znovu bych použil přívlastky „fádní“ a „televizní“. Už se z toho stává kolorit. Na rozdíl od Formana a Goyových přízraků se ale Verhoevenovi daří z pozice autora, který si alespoň na pár let získal Ameriku, znovu naplnit požadovanou kvalitu. Dá se to alespoň vyčíst ze zahraničních ohlasů, v nichž probleskují superlativy častěji než okouzlující momenty ze zcela průměrné upoutávky. Takže uvidíme. Trailer je pouze slušně odvedeným řemeslem bez podmanivých okamžiků, erotického napětí i zdrcujícího pocitu ohrožení. Zapomenutelná rutina. Nic víc.
