Kdybyste se naší redakce zeptali na nejotravnější a nejméně vtipné herce současnosti, určitě by většina z nás opakovala dvě jména – Kevin Hart a Mark Wahlberg. Jsou už totiž prakticky jistotou nudných a sterilních komedií, v nichž oblíbený komik pořád jen hodně hlasitě řve a Marky Mark v nich z 90 % případů hraje ukecaného floutka, který odmítá dospět a chová se jak úplný idiot. Jenže jejich jména nenáročné Američany pořád z jakéhosi záhadného důvodu táhnou. Toho se rozhodl využít Netflix, dal slavné herce dohromady a ti natočili novinku Čas na sebe. Streamovací jistotu, u níž bylo jasné, že se stane hitem a už během pár dnů vygeneruje kravaťákům potřebná čísla. Tentokrát je to ale za cenu velkého lidského utrpení a divákova přemýšlení o sebevraždě.

Čas na sebe je totiž důkazem, jak hluboko může „hartovská“ upištěná komedie vlastně klesnout, a jak vypadá v praxi absolutní tvůrčí lenost či nezájem o to, co jste vůbec natočili. Protože proč se pokoušet natočit něco vkusného a zábavného, když na výsledek ti lenoši povalující se u Netflixu stejně kliknou, že? Hart tu tentokrát hraje Sonnyho, otce v domácnosti, který se kromě dětí stará i o chod školních aktivit. Svým přehnaným zájmem řídit všechno a všechny je však tak otravný, že ho chcete už po 10 minutách zabít. To chce ostatně i jeho manželka, jež mu řekne, že by měl konečně na chvíli zvolnit, dát si od dětí oddech a udělat si pořádný čas pro sebe. A to také udělá. Zatímco tedy jeho rodinka jede pryč, vyhledá Sonny společnost svého starého přítele Hucka, jehož život je jedna velká párty a jako každý rok, i letos pořádá pořádně velkolepou a šílenou oslavu narozenin. Ta se ovšem trochu vymkne.

Že budu tentokrát obzvláště trpět a litovat svého filmového rozhodnutí, jsem zjistil už po pěti minutách, během nichž Hart dvakrát uklouzne po želvím lejnu a Wahlberg mu pošle fotku oslího penisu. Jenže to je pouze začátek kopání profesního dna snad všech zúčastněných. Následuje totiž zhruba 90 minut absolutně nevtipného a místy i dost odporného pekla, v němž se pokusy o humor skládají z toho, že Kevin Hart dělá postupně následující věci – zvrací, hlasitě prdí, sere lidem do postele, polyká želví holuby (!!!) a taky si třeba opepří penis. Sakra, vždyť i ten Mark Wahlberg místy působí dojmem, že tu vůbec nechce být. 

Tady zkrátka nic nefunguje. Postavy jsou nesympatické, chovají se jak totální idioti, bůhvíproč tu skoro všichni příšerně křičí, mezi ústřední dvojicí není vůbec žádná chemie, o vtipných dialozích nemůže být řeč a samozřejmě nechybí ani závěrečné rodinné moralitky, během kterých už má divák co dělat, aby nepřetáčel. Kevin Hart je snad ještě otravnější a hlasitější než kdykoliv dřív a Mark Wahlberg vypadá, že už ho hraní rádoby cool nedospělých blbců vlastně ani tolik nebaví a prostě si jen přišel pro snadné netflixovské dolary.

Je tedy na Času na sebe vůbec co chválit? Možná jen tu na netflixovské poměry krátkou stopáž, co rychle uteče, a že tu vedlejší postava Sonnyho kamaráda řekne (asi omylem) pár ucházejících hlášek. Jinak je ovšem snímek příkladem totálního zoufalství a netflixovské příšerné formy, v níž se streamovací služba neštítí poslat do éteru kvůli sledovanosti i ten nejsmradlavější hnůj. Chci navíc za celou redakci oznámit, že tímto naše recenzování komedií Kevina Harta kvůli zachování našeho duševního zdraví minimálně na nějaký čas končí. To se radši budeme příště dívat na záznam z kolonoskopie nebo pořad Agáty Hanychové a Jaromíra Soukupa. I naše oběti zkrátka musí mít své hranice.