Alan Silvestri
Stopáž: 71:53

Po Thorovi a Zrození Planety opic se představuje další z řady moderních, avšak plně orchestrálních kompozic, které prokazují výjimečné kompoziční kvality, aniž by se museli snižovat k laciným a prvoplánovým efektům. Silvestri hned od počátku nabízí kvalitní heroické motivy a melodie, které si svou poetikou v ničem nezavdají kupříkladu s Návratem do budoucnosti nebo dobrodružným filmem Mumie se vrací. Hudba je po většinu času nadživotní a patriotická, což pochopitelně koresponduje s atmosférou filmu a jeho komiksovou předlohou. Symfonický přednes je bezchybný, plný dramatických zvratů, ale i velmi jemných a komorních míst. Hudba sice nedosahuje kvalit a rozmanitosti výše zmiňovaného soundtracku Mumie se vrací nebo Van Helsinga, nicméně nápaditost a profesionalitu jí upřít rozhodně nelze. Autor navíc dokazuje, že právě on je tím nejlepším a nejvhodnějším následovatelem hudebních titánů, kterými jsou John Williams, Jerry Goldsmith nebo Basil Poledouris. Škoda jen několika mála pasáží a kompozičních postupů, které jsou v kontextu Silvestriho tvorby již poněkud předvídatelné a mnohokrát slyšené. Na závěr si lze jen postesknout nad tím, že dosah a mimořádné kvality Silvestriho hudebního doprovodu podezřele často zanikají společně s nechvalně proslulými projekty (G.I. Joe, Van Helsing, apod.). Obávám se, že Captain America toho nebude výjimkou.