Je to jedno z těch jmen, které rezonují. Frank Bullitt. Když na vás vytasí bouchačku, budete se modlit, aby měl prázdný zásobník, protože nikdy nemine. Když vedle vás stojí na křižovatce, budete se modlit, aby měl prázdnou nádrž, protože nikdy neprohrává. A když po vás jde, radši si lehněte na zem, přilepte si na čelo občanku a doufejte, že vám jenom nasadí pouta. Prvotřídní drsňák, prvotřídní chlap. Je velká škoda, že si před něj o tři roky později stoupli jiní. Harry Callahan přišel s větší pistolí a nekompromisní brutalitou, Pepek Doyle zase zkoušel trumfovat Bullittovo řidičské umění. Uspěli oba, ale otisk Frankovy boty na zadnici americké detektivky se nedaří smazat ani po čtyřiceti letech. Nejsme moc na výročí, svíčky máme radši v motoru než na dortě, ale všechno nej Franku... nebo spíš Steve?

Steve McQueen v hlavní roli je tím, kdo dal Bullittovi tvář i duši. Tak jako je Drsný Harry neodmyslitelně spjat s Clintem Eastwoodem, byl původní koncept ostříleného detektiva, který překračuje zákon, když mu to velí morálka, a šlape na plyn i krky gangsterů, tak úspěšný hlavně díky McQueenovi. Přišel do dveří, prošacoval vás pohledem a vy jste zkrátka věděli, že neblafuje. I v ose klasické old schoolové zápletky se tak díky ostře řezaným rysům a diamantovým kukadlům ocitnete v první lize a budete nadšeně hltat dnes již omšelé momentky soustružené s britskou důkladností (režisér Peter Yates např. při honičkách vyházel z "komparsu" všechna červená auta, aby vynikl kontrast plechů a prolité krve) a podbarvené stylovým brnkáním Lalo Schifrina. Soundtrack z Bullitta se stal legendou a přesto v některých scénách úplně chybí. Naštěstí.

Ano, tím se dostáváme k legendární automobilové honičce, která znesmrtelnila nejen McQueenovo řidičské umění, ale také zúčastněné vozy. Prodeje Fordu Mustang vyletěly po premiéře do raketových výšek, opatrně následovány i statistikami firmy Dodge. Jejich Charger byl ve filmu na té špatné straně barikády, ale neslušelo mu to o nic méně. Takřka desetiminutové kočkování v kopcovitých ulicích San Franciska se rychle dostalo do historických tabulek (přesto, že na Golden Gate se filmaři nedostali, město jim to výslovně zakázalo) a bylo od těch dob nespočetněkrát citováno (pár příkladů za všechny? Skála, Policajt ze San Franciska).

Snímek ale nekončí zatažením ruční brzy... nezačíná divokým protočením zadních kol... Když tomu bájnému Mustangovi stáhnete okýnko, uvidíte, že i po čtyřech dekádách je co a koho obdivovat. Frank i Harry mimochodem vycházejí ze stejné reálné předlohy - sanfranciského detektiva Davea Toschiho, jehož ve Fincherově Zodiacovi ztvárnil Mark Ruffalo. Takových policejních buldoků běhá po stříbrných plátnech hodně, ale je rozdíl mezi těmi co jen štěkají a těmi co dovedou rafnout. Čím naznačuji jediné, nepokoušejte se Bullitta hladit. Nekoukejte mu do očí. Zkuste mu zatleskat. Teda pokud si troufáte.