O FILMU

Kdybyste mezi americkýma policajtama sklonku šedesátých let hledali opravdovýho drsňáka, byl by to Frank Bullitt, holenkové. Sloužil v San Francisku a měl tam jeden těžkej víkend za druhým. Služby navíc, do kterých se nikomu nechtělo. Jako ta v osmašedesátým. Rozkazy přišly shora, od nějakýho pantáty ze senátu. V případu měla mafie ruce až po lokty a tak bylo jasný, že ten sígr, co má v pondělí vypovídat si nedělní oběd dost možná neužije. Sedící kachna, takhle tomu u nás ve sboru říkáme. Člověk by se podobných týpků radši nedotýkal ani na fotce, ale služba je holt služba. Frank to pochopil během několika hodin, když do jeho kluků někdo udělal díry, že by jima šel prohodit grapefruit. Samozřejmě to tak nenechal a šel po těch grázlech se vší vervou, i kdyby měl zmuchlat a zahodit svůj vodznak. To ale ještě nevěděl, že kvůli dvěma melounům jsou některý lidi schopný velkejch křiváren. Tenkrát se s tím totiž nikdo moc nemazal. Ještě, že byl Frank sukovitej polda. Když do takovýho praštíte, brní vás ruka ještě měsíc. A že to na něj zkoušeli. A víte jak to dopadlo? Co bych vám to povídal, dokonce vo tom natočili film. Tak si ho koukejte sehnat a ať už vás tu nevidím, jinak se mi tu začne dělat fronta. Jděte si sednout, jinak půjdete sedět. Policejní stanice není žádnej holubník!

FOTOGALERIE