Když jsme viděli Bridget naposledy, bylo to až nečekaně svěží a fajn. Snímek, jenž se tehdy považoval za zbytečný legacy sequel k postavě, která už ve druhém filmu neměla moc co nového říct, si totiž uvědomoval jednu zásadní věc. A to, že nelze jen recyklovat zábavné postavy (a někdy dokonce i celé scény), aniž byste je buď zasadili do nového kontextu, nebo nechali život, aby dělal, co většinou život dělá. Přinášel nové výzvy, překážky, vrcholy, ale i pády. Dítě Bridget Jonesové tak vzalo unikátní hrdinku, jednu z ikon britské kinematografie a vůbec žánru jako takového, a přetransformovalo ji v daleko dospělejší ženu, která je sice pořád legračně trapná (nebo je to naopak?), ale zároveň už musí řešit něco, co navíc může být aktuálním tématem pro cílovku, která na jejích patáliích vyrostla. A nyní takřka o deset let později to samé, avšak zase maličko jinak, dělá i novinka Bridget Jonesová: Láskou šílená, když Bridgetiným osudem znova zásadně zamíchala. Tentokrát však způsobem, který je daleko bolestivější a smutnější, než co jsme asi kdy od této série čekali.

Byl to vlastně od autorky Helen Fielding, jež se tradičně podílela i na scénáři, velice odvážný tah, zabít jednu z hlavních postav – Marka Darcyho s tváří charismatického Colina Firtha – a následně sledovat, co to s její protagonistkou udělá. V tomhle případě to mělo za následek překvapivě seriózní pohled na ztrátu nejen životního partnera, ale i otce od rodiny, jehož děti jsou nyní přesně v tom věku, kdy jim táta bude nejvíc chybět. Mimochodem pokud jste tenhle fakt o filmu nevěděli, pak jste museli minout nejen všechny trailery, ale i plakáty, a jelikož je to doslova výchozí bod nového filmu, odmítám to označovat za spoiler.

Nicméně ano, Mark je mrtvý (ale přítomný ve formě představ) a Bridget, čtyři roky po jeho tragické smrti během humanitární mise v Súdánu, nyní vychovává sama jejich dvě malé děti ve školním věku. Prvních patnáct minut je pak přesně takových, jak byste asi od filmu s Bridget Jonesovou čekali. Domácnost na pokraji zhroucení, hlavní postava už lehce za tou hranicí a na záchranu přichází ihned zkraje filmu nepoučitelný hajzlík Daniel Clever (opět vynikající Hugh Grant), který i ve svém pokročilém věku neztratil nic ze svého, ehm, sympatického zmrdství. Následně se dozvídáme, co se tedy vlastně přihodilo, a jak se přes to Bridget (ne)dostala, přičemž se hezky pracuje s odkazováním na první film a na scéně se objevuje i řada dalších starých známých. Jak už ale padlo výše, vše se odehrává ve zcela novém kontextu, který ačkoliv se bere zprvu ještě docela humorně, ke konci té patnáctiminutovky nabírá šíleně smutný nádech a zasazuje první těžkou ránu z mnoha, co následně ještě přijdou. Atmosférou je totiž čtyřka daleko truchlivější, než co by premiéra na Valentýna v mnoha zemích mohla naznačovat.

Kromě klasických ženských témat zaměřených opravdu více na tu ženskou část cílovky, avšak furt podáváno s tím pověstným britským ostrovtipem, takže se u toho můžou bavit i všichni ostatní, se pak v novém snímku rozebírá i staří, konkrétně například jakou roli může hrát velký věkový rozdíl ve vztahu mezi starší ženou a mladším mužem. A je to vlastně už potřetí v řadě po Hodně štěstí, pane Veliký, Babygirl a nyní s Bridget, kdy to téma bylo opět uchopeno velice citlivě, ale zároveň autenticky, zábavně a zde možná nejpřekvapivěji i poměrně dojemně. Ono totiž upřímně – že bude dojímat smrt celoživotní lásky – je asi tak nějak dáno, ale že film dokáže najít způsob, jak střídat mezi tím, a mezi románkem s dvacetiněcoletým zajíčkem (Leo Woodall), který tu neslouží jen jako berlička a způsob, jak to celé osvěžit, ale má opravdové dopady na děj i titulní hrdinku, by ještě před premiérou čekal nejspíš málokdo. Nicméně povedlo se to a my za to můžeme tleskat nejen brilantnímu scénáři, ale taky hereckému výkonu právě Woodalla, jenž po své štaci v Bílém lotosu i romantice Jeden den opět dokazuje, že do téhle archetypální role mladého usměvavého sexy lamače srdcí dokáže vnést komplexnější emoce, takže působí neokoukaně a umožňuje divákům se do něj více a lépe vcítit. Což je zatraceně důležité, obzvlášť tady, kde by to mohlo snadno sklouznout jen k levným humorům.

Kromě něj se pak zápletka stáčí i k novému učiteli dětí od Bridget panu Wallakerovi (Chiwetel Ejiofor), jenž tu taky neslouží jen jako pouhý objekt zájmu hlavní hrdinky, ale má svůj vlastní dějový oblouk, který je zajímavý, snadno pochopitelný, a hlavně do děje krásně zapadá, takže interakce s ním, a zejména ke konci, kde se znovu nenápadně odkazuje na určité momenty z jedničky, vhání slzy do očí všem, kteří u filmu dávali pozor. Celková práce s charaktery i chemií je ve čtyřce nepochopitelně famózně odvedená a dost možná je to největší důvod, proč ten film prostě na tolika frontách funguje.

No a takový je vlastně celý čtvrtý film. Vtipné momenty – takové ty, ve kterých by se mohla ocitnout jedině Bridget Jonesová – se střídají s těmi vážnými, mezitímco život plyne dál, deník se opět plní novými poznatky a vše kulminuje v těžce emotivní závěr, kde si to všechno hezky sedá a díky stopáži zároveň i pomalu a důkladně doznívá, skoro jako na srozuměnou, že tohle je už opravdu závěr celého příběhu. A jistě, mohli byste namítnout, že někde mezi těmi „směje se celé kino“ chvílemi a „polovina sálu sahá pro kapesník“ scénami tvůrci občas tlačí na pilu až příliš nebo že se snímek možná soustředí až na zbytečně mnoho témat naráz, a některá tak úplně nevyzní – to jsou asi fér výtky. Na co si ale po zhlédnutí Láskou šílená nikdo stěžovat nemůže, že by čtvrtý díl ve finále působil jakkoli zbytečně.

Přehrajte si trailer Bridget Jonesová: Láskou šílená bere svoji největší slabinu, alespoň na papíře, a mění ji na svoji největší přednost. Místo ždímání značky tu jednoduše dochází k vyprávění poutavého, osobitého a těžce odžitého příběhu o lásce a ztrátě, a jak se takové věci mohou na rodině podepsat. A jelikož je tu s námi Bridget už třetí dekádu, něco málo jsme si s ní prožili, k postavám zde máme nějaký vztah, tak si pište, že na konci už se členy a členkami té rodiny budete cítit být i vy. Doporučuju se proto před zhlédnutím trochu obrnit, nepřipravené vás totiž může snímek mírně zdemolovat. Asi bude záležet jen na vás, jak moc ho necháte.