Brian Brown-Easly byl skutečný válečný veterán, který v roce 2017 zadržel rukojmí v jedné americké bance poté, co mu úřad pro veteránské záležitosti údajně odmítl vyplatit invalidní šek. Zajímavé, ale na Spojené státy vlastně ne zase tak šokující. Většina lidí pak o tomhle na první pohled atraktivním příběhu pochopitelně dodnes neslyšela. A já mám bohužel pocit, že na tom filmová adaptace s názvem Breaking s Johnem Boyegou a zesnulým Michaelem Kennethem Williamsem v hlavních rolích příliš nezmění. Správná otázka ovšem zní, jestli vůbec mělo smysl tuto poměrně krátkou thrillerovou zápletku zpracovávat.

Snímek, který je už pár dní dostupný na VOD platformách, má jen 103 minut, a i to se zdá jako moc. Ten hlavní problém vězí v samotném konci. Ten totiž přijde v momentě, kdy to většina diváků nebude vůbec čekat, protože už jsou v žánru bankovních/vyjednavačských thrillerů s kupou rukojmích, policií a blízkými sledující vše v televizi, zvyklí na nějakou dramatickou strukturu. Představte si standardní tříaktový film, Breaking z důvodů, jež souvisí s adaptováním tohoto konkrétního skutečného příběhu, skončí na konci druhé třetiny. Nejenže tak chybí jakákoli katarze, ale i ty už do velké míry smyšlené a přidané věci následně působí dost urychleně, podivně, a nepatřičně.

Snímek režiséra Abiho Damarise Corbina samozřejmě dodává ději kýžený kontext. Opět však narážíme na to, že i ten byl ve skutečnosti celkem jednoduchý, a tak film nemá příliš prostoru k manévrování s fakty, ani časem. Což o to, John Boyega se zhostil hlavní postavy s velkou chutí. Brian byl nejenže válečný veterán propuštěný domů po zranění, zároveň podle všeho trpěl paranoiou, byl na prášcích, měl složité vztahy s rodinou, a celkově se prezentoval jako neklidný, ale v jádru duše hodný muž, který věřil, že na něm byla vykonána nespravedlnost. A toho všeho se ve filmu dočkáte. Zároveň už tam ale není mnoho dalšího.

Aby tak scénář zaplnil čas, opakuje například jednu scénu Briana a jeho dcery třikrát pro maximální doslovnost, přitom v rámci děje je prakticky nepodstatná. A to samé se dá říct i o řadě dalších záběrů nebo dialogů, které by normálně měly sloužit k prohloubení té či oné postavy nebo události. Vše se ovšem odehrává na tak povrchní úrovni, až to místy působí spíš nechtěně komicky. Přidejte mizerné tempo, kdy většinu času sedíte jako na trní čekajíc, až se zápletka konečně rozjede, jen aby bylo vše nečekaně utnuto, a máte zkrátka zážitek, který tady i přes zjevnou řemeslnou zručnost lidí zpoza kamery jen těžko můžu někomu doporučit.

Každopádně nevěřím, že si tvůrci nebyli vědomi oné svázanosti takovou „předlohou“. Neřeším teď, kolik prostoru kdo dostal, jak málo napětí dokáže snímek v divákovi vykřesat, ani že na mnoha místech nedává jednání postav žádný smysl. Tyhle chybky nejsou nikdy známkou příkladného scénáře, lze je však prominout. Tady ale patrně někdo doufal, že finále bude zaprvé všeříkající, a zadruhé samo o sobě dostatečně silné na to, aby vykompenzovalo ty zbylé nedostatky. Ani jedno se podle mého názoru zoufale nepovedlo. Naopak se tím ještě víc odhalila nefunkční kostra příběhu, jenž se zkrátka a dobře vůbec nehodil na stříbrné plátno.

Přehrajte si trailer Pokud vás zajímá, co se stalo, přečtěte si výcuc na Wikipedii, který vám zabere ani ne minutu. Garantuji, že zážitek z toho bude zhruba stejný. Za tohle prázdné poselství a promarněný herecký potenciál vám totiž ani ta příjemně krátká hodina a čtyřicet minut, během níž se nestane nic vyloženě špatného, ale ani vyloženě dobrého, opravdu nestojí.