Pojďme si nalít čistého vína. Nikdo z nás asi nečekal, že by Borderlands mohl být dobrý film. I těch pár optimistů nejspíš odpadlo poté, co se ukázalo, že náročné natáčení Eli Roth úplně nezvládl a dotáčky za něj převzal Tim Miller (Deadpool) a několikrát se odkládala premiéra. Trailery navíc působily dojmem, že tahle adaptace populární herní série chce být ostřejší variací na Strážce Galaxie, ale krom podivného obsazení nemá moc co nabídnout. No a bohužel to platí i pro celovečerní verzi. Jen je to ještě o kus zbytečnější, než jsem čekal. 

Je fér hned na začátku říct, že herní sérii Borderlands znám, ale nikdy jsem ji nehrál. Vím, že má unikátní audiovizuální styl, hodně se tam střílí, sází na bizarní humor a celé je to trochu divné. Tím končím. Zároveň jsem při sledování filmu měl u hned několika scén a postav pocit, že tu jsou proto, že „fandové vědí“ a asi budou mít radost z toho, že se objeví ten či onen starý známý a řekne nějakou slavnou hlášku nebo udělá nějakou věc, kterou dělá ve hře. Na druhou stranu nikdy jsem u těhle scén neměl pocit, že by mi kvůli mé neznalosti bylo cokoliv zásadně nejasné, nebo že kdybych věděl, co přesně se děje a proč je tam ten divný autobusák, hned bych byl z adaptace mnohem nadšenější. Nic takového. Pokud však máte potřebu kopnout si a podobně jako u Stmívání psát, že když jsme to nečetli, nemůžeme pochopit genialitu upírské romance, klidně vstupte do diskuse. Podruhé si to ale kvůli sebevzdělávání pouštět nebudu. Filmové Borderlands totiž zklamává v tom, na co předloha nemůže mít vliv. 

Borderlands: FOTOGALERIE

Ta snaha o trošku ostřejší Strážce Galaxie, nebo respektive o Strážce Galaxie řízlé Deadpoolem (místní parta hrdinů je víc vyšinutá než ta Star-Lordova a dějí se tu papírově mnohem přestřelenější věci) tu zůstává. A totálně nefunguje. Nevím, jestli za to můžou přetáčky, nebo byl problém už v základu, ale hrdinové, s nimiž diváci vyrazí na planetu Pandora hledat trezor s mimozemskými technologiemi, by snad ani nemohli být odfláklejší. Jistě, o Lilith se tu dozvíme, že se živí jako lovec lidí a má najít dceru superzáporáka Atlase Tinu. Ovšem proč je Atlas záporák, jsem vlastně až do konce filmu nepochopil. Stejně tak jako proč se s Tinou tahá ten velký bouchač Krug (jsou kámoši, deal with it) a u žoldáka Rolanda v podání Kevna Harta se musíme spokojit s tím, že záporák Atlas by dělal s obsahem trezoru záporácké věci a to se Rolandovi nelíbí. 

Na hrdiny a motivace se tu jednoduše tvůrci vykašlali. Prostě „tady máte Cate Blanchett s červenými vlasy jako ve hře a tleskejte, holoto“. Logicky to vede k tomu, že je člověku až do samého konce úplně jedno, co se komu stane, kdo najde trezor a kdo z téhle bandy vesmírných superdrsňáků v jaké minutě začne jihnout, přestane se chovat sobecky a rozhodne se zachránit vesmír. Nebo o co že se tu hraje. Ničemu nepomáhá ani podivný casting. Cate Blanchett se tomuhle projektu upsala bůhvíproč a i když se snaží, nemá moc co hrát, což platí víceméně o všech. O všech krom Ariany Greenblatt, která mi jako herečka vždycky přišla otravná a tady dostala za úkol hrát otravnou postavu. Takže je otravná dvojnásob. 

No a tahle parta jezdí devadesát minut po Pandoře a kolem ní se dějí věci. Tvůrci by asi byli rádi, kdybych teď napsal něco jako „šílené, přestřelené, divoké a punkové“, ale já napíšu „nudné“. Jo, něco se tu děje pořád, reálně se však v Borderlands střídají akorát scény, v nichž se odkazuje na hru (hele, máme stejný auto) a kde probíhá rutinní akce. Té je sice hodně, bohužel skutečně zajímavou scénu tu budete hledat jen těžko a prostřelení hlavy obřího monstra a následné projetí díry autem jsme už viděli v traileru. Většina akce spočívá ve střílení a mlácení všeho a všech, co se na hrdiny hrne, což se po pár vteřinách změní v chaos, u něhož budete maximálně přemýšlet o tom, jak se mohlo stát, že film, který se pokouší tvářit tak divoce a nespoutaně, je reálně stoprocentně usedlá rutina bez nápadů. 

Netvrdím, že sledovat Borderlands je za trest. Je to krátké, pořád se tam něco děje a s barvičkami se taky nešetřilo, takže do kategorie „je to barevný a hejbe se to“ to jakž takž zapadne. Jenže já i během těch devadesáti minut dvakrát bojoval se spánkem, protože tu prostě není nic, co by jakkoliv stimulovalo divákovu pozornost. Chvíli to vypadá jako Mad Max, chvíli se hrdinové tváří jako Strážci Galaxie a chvíli se pokouší rebelovat proti všemu a všem jako Deadpool. Naneštěstí z toho nakonec vyleze jen nezajímavá šmíra. Nechci to tu srovnávat s Uwe Bollem a jeho zrůdnými herními bláboly. Na to Borderlands až příliš dobře vypadá a funguje víc jako film. Ale přinejmenším co do nápaditosti, hravosti a kreativity si Roth s Bollem nemají moc co vyčítat. Borderlands je esence zbytečného filmu. Pro kariéry všech zúčastněných i pro diváky.