Když se před několika měsíci objevila ukázka z nové sci-fi Bod obnovy, nejen v naší redakci jsme byli z prvních záběrů dost překvapení a i docela nadšení. V českém rybníčku, kde jsme zvyklí na tupé romantické komedie či poloamatérismy z dílny Tomáše Magnuska, bychom totiž nečekali vizuálně a trikově sebevědomou vizi budoucnosti, jakou jsme dostali v trailerech. Novinka od debutujícího režiséra Roberta Hloze zkrátka upoutala, dala vzpomenout na klasiky typu Blade Runner či Minority Report a vysvitla naděje, že i u nás může vzniknout silná žánrovka. Opravdu nám dokázali tvůrci nakonec naservírovat důstojný kousek, nebo výsledek působí o poznání směšněji?

Dostáváme se tak do roku 2041, kdy lidstvo přišlo na to, jak obelstít smrt. Stačí totiž, když si člověk minimálně jednou za 48 hodin zálohuje svou osobnost, tzv. bod obnovy, a v případě nepřirozeného úmrtí tak může být oživen. Jenže jak to tak bývá, ne všichni revoluční technologii uznávají a objevuje se tu také teroristická organizace, co chce snahy tvůrců sabotovat. A pak je tu agentka Em, která bojuje se silnou osobní ztrátou, a je přivolána k velmi neobvyklému případu dvojnásobné vraždy. Základní pravidla bodu obnovy byla totiž v tomto případě porušena a už tak komplikovaný případ se brzy pro Em začne ještě více zamotávat.

I po upoutávkách jsem se bál, zda autoři zvládnou svou sci-fi vizi prodat v celém snímku, či zda nakonec dostaneme jen pár vděčných záběrů z trailerů. Mé obavy se naštěstí nenaplnily a Bod obnovy je (nejen) na české poměry řemeslně sebevědomým a vyzrálým počinem s výtečným vizuálem, designem jednotlivých budov či vychytávek, parádní výpravou, obstojnými triky a téměř hollywoodskou hudbou. Tvůrci si po vizuální stránce dokáží vyhrát s každým detailem a umí do své vize budoucnosti šikovně převést i známé pražské stavby a v druhé polovině si hezky poradit s limity rozpočtu. Stejně tak dokáže režie hezky pracovat s tempem i správně chladnou atmosférou.

Zejména v první třetině je však na Bod obnovy radost pohledět a je zkrátka příjemné vidět, že i u nás může vzniknout zatraceně poutavá a vizuálně celkem opojná podívaná, která se může bez problémů zařadit po bok malých zahraničních sci-fi a rozhodně si neuřízne ostudu. Ještě před rokem bych sám nehádal, že něco podobného o tuzemském filmu napíšu.

Když se však člověk přestane po čase kochat skvělým řemeslem a až překvapivě výživnou vizuální stránkou, musí se začít věnovat i samotnému příběhu. A zde to bohužel už tak velký zázrak není. Je znát, že Hloz má ve sci-fi poctivě nakoukáno a půjčuje si větší či menší inspiraci, kde jen může. Zároveň ji ovšem nedokáže proměnit v dostatečně chytlavý či aspoň trochu originální výsledek. Snímek je ve své detektivní zápletce vlastně dost jednoduchý, minimálně od poloviny až příliš předvídatelný a v samotném závěru už moc béčkový a ne úplně chytrý. Scenáristé se tu sice nesnaží vytvořit nového Blade Runnera, i tak ovšem absence promyšlenější story zamrzí. 

Dialogy pak bohužel také v jistých pasážích šustí papírem a také jinak příjemné herecké osazenstvo s nimi občas bojuje. Hádek s Neužilem hrají svůj hezký standard, i když zejména druhý jmenovaný vlastně jen naplňuje hodně klišovitou škatulku. Andrea Mohylová pak vsadila na chladný o odtažitý přístup, jak už to u sci-fi často bývá. Paradoxně právě kvůli tomu si k ní ale většina diváků jen ztěžka najde cestu.

Přehrajte si trailer Bod obnovy je jasným příkladem vítězství formy nad obsahem, i přesto si ovšem zaslouží onen pověstný palec nahoru. A to zejména za odvahu a suverenitu, s níž tvůrci v tuzemských podmínkách ukázali, že i u nás to zkrátka jde. Vytvořili tak film, který ani na malý moment nepůsobí lacině, amatérsky či směšně, ale dokáže zaujmout několika svými atributy. Jen se mohli Hloz a spol. stejně jako vidině budoucnosti věnovat i samotnému scénáři, na němž se prostě dalo zamakat. Pokud ale bude u nás vznikat čím dál více podobně odvážných a svěžích počinů, budu jedině rád.

MZ Live o Bodu obnovy si můžete pustit zde: