Kdo by neznal Boba a Bobka, slavné králíky z klobouku kouzelníka Pokustona? Dva bílí ušáci, co každé ráno vstávají a cvičí – tedy přinejmenším Bob. Protože Bobkovi se z vyhřátého klobouku nikdy nechce. No a potom jdou pracovat. Proč? Protože práce šlechtí! Myslím, že víc není potřeba je představovat. Všichni jsme na nich vyrostli, odkojeni Večerníčkem. S celkovým počtem 91 dílů patří Bob a Bobek jednoznačně k premiantům zábavy pro nejmenší a v průběhu doby se z ušáků stal nefalšovaný popkulturní fenomén.

Vděčíme za něj karikaturistovi, ilustrátorovi, kreslíři, scenáristovi a režisérovi Vladimíru Jiránkovi. Byl to on, kdo králíky z klobouku v roce 1978 představil veřejnosti a už jenom za to mu patří obrovský dík. Společně s hlasem Josefa Dvořáka a hudbou Petra Skoumala vytvořili kouzelný animovaný svět, kde není nouze o divoké honičky, neotřelá dobrodružství, ale i trochu toho ponaučení. Právě v tom tkvěl podle mého názoru úspěch Boba a Bobka – v krátkých několikaminutových kreslených groteskách dokázali pobavit a striktně omezenou dobu zvládli vytěžit na maximum.

Bob a Bobek ve filmu: Na stopě Mrkvojeda: FOTOGALERIE

Nyní vstupuje do kin jejich první celovečerní dobrodružství s podtitulem Na stopě Mrkvojeda. Je zvláštní, že zrovna Bob a Bobek museli na svůj filmový debut čekat tak dlouho, když třeba takový Čtyřlístek nebo duo Pat a Mat si svůj celovečerní film vysloužili už dávno. Ale dlouhé čekání je konečně u konce a vy můžete vyrazit za pořádnou porcí poctivé tuzemské animace. Z původní sestavy Jiránek-Dvořák-Skoumal bohužel nikdo nezůstal, ale už od prvního záběru je zřejmé, že ti, kdo je nahradili, měli k předloze velký respekt a nechtěli svým předchůdcům udělat ostudu.

Platí to zejména o bratrech Hádkových, kteří Bobovi a Bobkovi propůjčili své hlasy. A výsledek je znamenitý! Zvučný melodický hlas Josefa Dvořáka dokázali nahradit hlasem velmi podobným a díky tomu, že každý namluvil jednoho z ušáků, mohli jim vtisknout vlastní hlasovou charakteristiku. Rovněž hudba Petra Wajsara s úctou odkazuje na původní melodii Petra Skoumala a doplňuje ji o nové motivy. Největší změnu čekal podle očekávání grafickou stránku příběhu, protože původní seriál byl graficky velmi strohý až asketický, neboť vycházel z černobílých kreseb Vladimíra Jiránka. Zvolená podoba, kterou filmu vtiskl režisér Ondřej Pecha, vám dá vzpomenout na ručně kreslenou videoherní sérii Polda od grafika Daniela Falty. Díky zvolené paletě měkkých pastelových barev se před vámi svět Boba a Bobka otevře v nové a neotřelé podobě.

Největší slabinou se ovšem ukázal být scénář. Co spolehlivě fungovalo na prostoru několika málo minut, to se bohužel nepodařilo přenést do celovečerní stopáže. A to navzdory její poměrně skromné délce 80 minut. Pavel Tomeš a Zbyněk Vičar jsou prověření stand-up komici a jejich angažování byl určitě dobrý nápad. A oba se opravdu snažili – Na stopě Mrkvojeda je doslova prošpikovaný všelijakými slovními hříčkami a bonmoty, aby se u toho králičího hemžení zabavili i dospělí. A částečně to i funguje. Pokud přijmete fakt, že Bob a Bobek ve filmu jsou poctou slavnému večerníčku a jeho tvůrci. Film je totiž extrémně staromilský a nestydí se za to. Což je zároveň jeho největší slabina.

Aby bylo jasno – Bob a Bobek totiž ve filmu bydlí nejen v klobouku kouzelníka Pokustona, ale i v jeho maringotce. A ta je doslova natřískaná kouzelnickými proprietami. Šikovný scénárista by z toho dokázal vymyslet parádní příběh plný divokých eskapád a situačních gagů. Autoři scénáře se ovšem spokojili s tím, že králíci budou v místní zahrádkářské kolonii bojovat v soutěži o nejlepší zeleninu. Jen těžko byste si dokázali představit prostředí, které je dětem víc vzdálené než právě zahrádkářská kolonie. Jistě, podstatná část domorodců tam tráví veškerý volný čas a vedle houbaření jde o něco specificky českého, ale volbou tohoto prostředí scénáristé zároveň definovali okruh diváků. Jako kdyby byl film určený hlavně těm, kteří na animovaných příbězích vyrostli a chtějí si zavzpomínat na dobu svého mládí.

Přehrajte si trailer Je možné, že dětem se to bude líbit bez ohledu na tuhle zjevnou starosvětskost. Ale ať mi nikdo neříká, že z maringotky plné kouzelnických věcí nešlo vytěžit víc než jen příběh o zelenině. Vzpomeňte si na Slepičí úlet nebo Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka a hned budete vědět, co mi ve filmu chybí. Jistě, jsou tam fajn písničky, animace je hezká a přijde i ekologické poučení v podobě zlého zahrádkáře Milana Šteindlera, co místo hnoje používá chemii. Jenže to je všechno. Samotný Mrkvojed není ani v centru hlavního dění, je tam jaksi navíc a nedává moc smysl. Moc bych si přál, aby Bob a Bobek dostali prostor pořádně se odvázat a udělat pořádný virvál. Tentokrát se ovšem museli spokojit s pěstováním zeleniny a mně nezbývá než doufat, že to příště bude mít vyšší otáčky. Pokud vám ale moje brblání přijde u dětské animované grotesky nepatřičné, běžte s dětmi do kina a dejte Bobovi a Bobkovi šanci. Nudit se nebudete.