Když nějaký film vyhraje hlavní karlovarskou soutěž, svou chvilku slávy si zaslouží. Zatím není jasné, jak a kdy se Blažiny lekce dostanou do distribuce běžných kin, už v těchto dnech je ale můžete vidět v rámci tradičních Ozvěn Varů. A tentokrát s porotou, v níž zasedli třeba Patricia Clarkson či Olmo Omerzu, nelze nesouhlasit – bulharský sociální thriller je totiž filmem, který stojí za vidění i mimo specifický kontext festivalu.

Vedle Křišťálového globu pro nejlepší film se ve Varech dočkala ocenění i Eli Skorcheva, vracející se před kameru po více než třicetileté absenci, za vpravdě strhující ztvárnění důchodkyně Blagy. Bývalá učitelka působí stroze a nepřístupně, odměřená je i vůči dobrácké a snaživé přistěhovalkyni, které dává soukromé lekce bulharštiny. Její cyničnost však vezme za své v momentě, kdy se stane obětí drsného a poměrně promyšleného podvodu.

Autoritativně znějící muž se v telefonu vydává za policejního vyšetřovatele a naléhá, aby mu Blaga pomohla s dopadením zločinců. Ve výsledku však důchodkyně přijde o celoživotní úspory, jejichž převážnou část měla vyhrazenou na zaplacení hrobu pro nedávno zesnulého manžela.

Hodnotově zlomená žena musí čelit posměchu ze strany veřejnosti a na vlastní pěst se vydává prozkoumat, jak onen podvodný byznys přesně funguje. A to vše se nenáhodně odehrává ve městě Šumen, jehož dominantou je obrovský památník zachycující 1300 let bulharského státu od jeho založení až dodnes.

Režisér a spoluscenárista Stephan Komandarev zatím nejvíce zaujal před šesti lety snímkem Na rozcestí, který měl premiéru v Cannes. Blažiny lekce s ním mají leccos společného – opět se jedná o nesmlouvavě dramatický počin mapující problémy bulharské společnosti, ale zároveň se občas uchylující ke komediálním momentům. Právě odlehčenost prvních pár desítek minut aktuálního snímku vede k tomu, že divák očekává poněkud jiný průběh. Navzdory několika humorným a skoro až akčním momentům se však v jádru stále jedná o sociální drama, či přesněji o sociální thriller.

Zřejmě právě toto přirozené propletení více žánrů zaujalo o karlovarskou porotu a není se čemu divit. Blažiny lekce jsou v jádru nesmírně krutým, nesmlouvavým snímkem, který nekompromisně zobrazuje ztrátu životního ideálů a vystřízlivění z představy, že když člověk bude dodržovat pravidla, nic špatného se mu nestane. Zároveň se však Komandarevovi podařilo tento ryze festivalový základ obalit divácky přístupným a atraktivním hávem, který většinu téměř dvouhodinové stopáže dovede bavit; o to drtivější je pak emoční dopad samotného finále.

Z nadprůměrně silné karlovarské soutěže tedy vystoupil skutečně povedený titul, jenž si na rozdíl od řady dřívějších festivalových vítězů zaslouží pozornost i diváků běžných kin. Nevybíravým způsobem nám připomíná, že i morálně založený člověk může občas sejít z cesty a že nefunkční či zkorumpované instituce k tomu značnou měrou přispívají.

Díky těmto obecnějším přesahům se nelze chlácholit tím, že se děj odehrává na relativně vzdáleném Balkánu a poměrně snadno si lze představit životem zklamané důchodce i v našich podmínkách. Na rozdíl od velmi pochybného vyznění Teroristky však mají Blažiny lekce blíže spíše ke Staříkům, přestože v ještě výrazně temnějším provedení.