Vzpomínám si na svůj první kontakt s Blade Runnerem - základní škola, půjčené DVDčko, gauč, prvních deset minut filmu, spánek, probuzení u závěrečných titulků... Až teď - s odstupem času - si uvědomuji, proč Blade Runnerovi trvalo tak dlouho, než se dostal divákům pod kůži. Člověk do něj musí dorůst. A to nejen fyzicky, ale i duševně, kulturně, musí být schopen akceptovat informace, se kterými Scott pracuje. Pochopit temný pohled na budoucnost, humanistický podtón, hranice, které boří nové technologie a hlavně tu všudypřítomnou psychologickou rovinu, díky níž můžete na film nahlížet z tolika úhlů. V Blade Runnerovi jistě najdete spousty podnětů k filozofickým úvahám, pro ty se ale radši stavte v knihách Philipa K. Dicka, v nichž se Scottův film inspiroval. Snímek je proti nim trochu ořezaný a podstatně nepřístupnější. Dospěl sice do kultovního stádia, ale to s sebou nese i to, že se nelíbil každému na první pohled - jak Mr. Hlad vtipně podotýká v zaslouženém V.I.M.: V letech, kdy se na nás z každé sci-fi dívali usměvaví emzáci a chtěli se za každou cenu kamarádit, byl tenhle přístup prakticky neakceptovatelný. A nikoho nezajímala hloubka filmu, lidé se chtěli smát, ne dumat nad významem života a podobnými zbytečnostmi.

Pche, něvěděli, o co přišli. Ať už vám učaruje vizuální stránka, již tvoří do jednoho pečlivě komponované záběry (není divu, že Ridley přetáhnul rozvrh a rozpočet - jako by v tom filmu nebyl jediný okamžik, kdy by si jako režisér řekl: "Tak, tohle můžeme odfláknout, to je bezvýznamná scéna"), hypnotizující hudba od Vangelise (pro mnohé jeho tvůrčí vrchol), nebo asi nejlepší výkon Harrisona Forda, v Blade Runnerovi není nic, na co by se dala házet špína (ano, jednorožce počítaje!). Za pětadvacet let nezestárnul ani o den. I v době, kdy režiséři potřebují jedničky a nuly doslova pro každou pitomost, se nebudete stačit divit nad propracovaností tohoto futuristického světa, který je - pozor! - do posledního filmového políčka analogový (asi jako poslední svého druhu). Je to doba analogového triku na svém vrcholu - ještě léta potrvá, než nějaký hloupý počítač překoná panoramatické záběry L.A. zahaleného ve tmě nebo průlety mezi obrovskými budovami světa zítřka. To všechno jsou nezapomenutelné okamžiky, ale ve výsledku též jen malé kousíčky mozaiky, kterou Ridley Scott poslepoval. Vyplatí se jí sem tam nastudovat znova a to nejen kvůli rostoucímu počtu verzí. Blade Runner s věkem zraje a ne každý nový detail, kterého si při dalším zhlédnutí všimnete, tam přibyl s posledním sestřihem. Zkuste to a uvidíte.

Jak už bylo zmíněno, díky jistým produkčním problémům a nesrovnalostem, se film za ta léta dožil několika sestřihů. Nás se týká pět nejdůležitějších (různé televizní alternace nemá smysl zmiňovat), které se současně objevují v této pětidiskové "Ultimátní sběratelské edici" a to jak na DVD, tak na Blu-ray (a HD-DVD). Je mezi nimi původní sestřih pro kina (1982), lehce alternovaná mezinárodní verze (více násilí) a "režisérský sestřih" z dvaadevadesátého, u kterého Scott paradoxně vůbec nebyl. Součástí balení je i (ex-)vzácná workprint kopie filmu, tedy ta, kterou studio použilo pro testovací projekce a kvůli které se rozhodlo Blade Runnera razantně prostříhat (a opatřit vysvětlovacími voice-overy). Ta je ze všech zmiňovaných v nejhorším technickém stavu, i tak jsou ale všechny čtyři ve špičkovém 1080p přepisu (s SDčkovým Dolby Digital), který pochází z digitálně remasterovaných 4k scanů. Můžu vás ujistit, že Blade Runner nikdy nevypadal tak famózně. Úroveň detailů je neuvěřitelná, stejně jako hloubka a až mladická dynamičnost obrazu.

Poslední verze, kvůli které jsme se tu dnes sešli - a která vychází i u nás na DVD - je loňský Final Cut, tedy definitivní sestřih filmu tak, jak si ho Ridley Scott představoval. Bez zásahů studií, bez jakýchkoliv tlaků, bez finančních limitů. Došlo tu jen k několika změnám, prakticky by se dalo říct, že Final Cut si bere to nejlepší od ostatních sestřihů - vynechává tedy prapůvodní "zelený" happy-end, stejně jako voice-overy, naopak přidává trochu těch pošťouchnutí k zamyšlení (a jestli vám pořád nedošlo, zda je Deckard replikant, tak vám to Ridley v jednom z bonusů dost razantním způsobem osvětlí). Final Cutu se samozřejmě při authoringu dostalo nejvíce pozornosti (však šel i do kin) - došlo tu k výrazným barevným korekcím a částečně byla remixována zvuková stopa.

Narozdíl od ostatních verzí tedy dostává i High-Definition audio. Prezentace v Dolby TrueHD zní úchvatně - nový mix si krásně pohrává s prostorem, který naplňuje Vangelisovými pronikavými tóny. Rozhodně nezní jako pětadvacet let starý - zato dialogy zůstaly přes veškerou snahu ploché a utlumené. Ale ten obraz. Ten obraz! Jako by Blade Runnera natočili včera - hloubka scény je až neuvěřitelná, barevné podání, úroveň detailů - pro jejich popis není dostatek superlativů. Při remasterování filmu se Warneři opravdu vytáhli. Oproti předešlým releasům na domácích médiích sice Blade Runner chytnul trochu studenější odstín, stěží si toho ale všimnete. Pro všechnu tu krásu - neonová světla v temných uličkách zakouřeného města, drobounké detaily na výpravě, textury oblečení a obličejů, precizní trikové záběry - vám bude srdce plesat radostí. Tohle je jeden z nejlepších filmových přepisů vůbec.

Bonusová výbava je také jedna radost - dostanete totiž šest hodin vyčerpávajících dokumentů, které vás provedou každičkým detailem. Součástí české edice Final Cutu je dokument Nebezpečné dny: O natáčení Blade Runnera. Tři a půl hodiny pokrývající kompletní produkci filmu - a není to klasické povrchní "tohle jsme dělali tak a tohle tak, tamto pak onak a ke všemu jsme přišli jinak". Sešel se tu snad každý, kdo na filmu dělal, nedozvíte se jen o pozadí vzniku téhle legendy, ale tvůrci s vámi budou sdílet i pocity. Občas se jejich vzpomínky budou mile rozcházet, ale vždycky se schodnou na jednom - už tenkrát věděli, že pracují na něčem výjimečném.

Jak někdo vtipně podotkne - pokud s filmem netrpíte, nikdy z něj nebude něco zvláštního. A u tvorby Blade Runnera se trpělo hodně. Doprovázely ho finanční problémy, všude docházelo ke kompromisům a studio tlačilo ze všech stran (navíc vznikal během hádejte-čí stávky;). Jediný, kdo v téhle psychologické válce neoblomně rozdával rány byl Ridley Scott - jeho odhodlání je jak z vyprávění, tak z dobových záběrů opravdu obdivuhodné. Modrá pětidiskovka mimochodem nabízí další disk bonusů navíc. Už to není komplexní dokument, ale spíš několik kraťasů (dohromady dají dvě a půl hodiny) o všem možném - o Philipu K. Dickovi, o kulturním dopadu filmu, pocta kameramanovi (klobouk dolů!), spousta vystřižených - doposud neviděných - scén a další a další materiály (se spoustou hvězdných režisérů co přišli na návštěvu). Nechybí samozřejmě ani trailery. Nutno podotknout, že všechny bonusy jsou v SD.

Nemáte dost? Co takhle několik dalších hodin audiokomentářů? Nebojte, dojde na každého. Tvůrci téhle edice mysleli na všechno - pokud vám při sledování Blade Runnera vrtala hlavou nějaká otázka, tady na ní dostanete rovnou několik odpovědí.

Obraz: 2,40:1 (2,20:1 - workprint) :: 1080p (VC-1)
Zvuk: Dolby TrueHD 5.1 (Final Cut), Dolby Digital 5.1 (ostatní verze) - anglicky
Titulky: anglické...
Datum vydání: 25. 9. 1999 (03. 12. 2007)
Cena: 399,- (2DVD), $39.99 (BD Ultimate Collection) - dovoz