Billie Eilish. Americká zpěvačka a skladatelka, jejíž koncertní šňůry jsou celosvětově beznadějně vyprodané. Charismatická ikona nastupujících generací, pro které představuje doslova modlu. A to nejenom hudební. Její nezměrný talent, ale především vytrvalá snaha jít proti proudu z ní udělali fenomén, který dost pravděpodobně nemá ve světě šoubyznysu obdoby. Možná patříte mezi ty vyvolené, kterým se podařilo některý z jejích koncertů navštívit. Nebo jste tu možnost naopak dosud neměli, navzdory usilovné snaze dostat se k jakkoli předražené vstupence. Ať tak či onak, právě teď máte jedinečnou příležitost shlédnout jeden její koncert v takové formě, v jaké Billie Eilish naživo nikdy neuvidíte. A navíc v režii Jamese Camerona!

Když nám letos Baz Luhrmann naservíroval grandiózní „koncert“ Elvise Presleyho z Las Vegas, digitálně vypucovaný do té nejvyšší možné IMAX kvality, říkal jsem si, jestli tohle vůbec může někdo překonat. No a hádejte co? Teď tu máme Billie Eilish v té nejlepší možné podobě, v režii Železného Jima, se záběry velkolepě mapujícími veškerá možná zákoutí přeplněné Co-op Live arény v Manchesteru, a navíc ve 3D. K tomu si připočtěte drobné prostřihy do soukromého života hudební ikony, dokreslující drobnými črty její osobnost a charisma, a máte před sebou nezapomenutelných 114 minut plných strhujícího vystoupení i chvilkových zamyšlení. Kdo by něčemu takovému odolal?

Jistě, srovnáváme nesrovnatelné. Baz Luhrmann se mohl opřít pouze o dobové záběry, z nichž sestavil nejen samotný koncert, ale i celou řadu rozhovorů mapujících osobnost Elvise Presleyho očima novinářů. Oproti tomu James Cameron mohl vytáhnout z poličky svou nejoblíbenější kameru, natočit s ní tolik materiálu, kolik potřeboval a vyzpovídat Billie ohledně všeho, co ho na ní zaujalo. Výsledek je podle očekávání technicky bezchybný, cizelovaný do nejjemnějších detailů a opřený o záběry z jedno konkrétního vystoupení enigmatické americké zpěvačky. V tomto hledu je EPiC spíš cestou do pravěku, kdežto Billie Eilish – Hit Me Hard and Soft: The Tour precizně pořízeným záznamem soudobého hudebního fenoménu, na který bude jistě zajímavé podívat se s odstupem 50 let, jako to udělal Luhrmann s Elvisem.

Současnému divákovi nabízí film možnost nechat se strhnout hypnotickým talentem mladé pop-star. V tomto směru nabízí film všechno, co zaručeně nemáte možnost zažít na vlastní kůži. Úvodní časosběrný záběr na montáž důmyslně promyšleného pódia, prostřihy na nadržené publikum freneticky zpívající každý její song, záběry z ruční kamery, se kterou Billie probíhá arénou i jejím zákulisím, koláže záběrů sestavených podle jednotlivých písní do nápadité mozaiky, to vše proložené krátkými rozhovory, v nichž Jim s Billie probírají pečlivě vybraná témata korespondující s tím, co Billie pro fanoušky znamená.

Nečekejte ovšem dokumentární film o Billie Eilish nebo o její tour. Tohle je především záznam jejího vystoupení, díky němuž budete mít možnost navštívit beznadějně vyprodaný koncert a zažít ho způsobem, jenž se vymyká běžným živákům. Režie, v níž se Billie a Jim pravidelně střídají, zkušeně vybírá takové záběry, aby ke každé skladbě dokreslila odpovídající reakci publika, k nimž pokaždé přihazuje několik doprovodných střípků ze zákulisí. V těch se Jim společně s Billie dotknou toho, co všechno má zpěvačka a její kreativní duch během turné i mimo něj pod kontrolou, o čem a jak rozhoduje, co a jak cítí a jak sama sebe vidí. Nebo chce vidět. Pro fanoušky to znamená dotknout se jejího hvězdného třpytu a chvíli v něm spočinout jako poutník v Lurdech. Pro ostatní představuje Hit Me Hard and Soft: The Tour zajímavou sondu do života a díla čtyřiadvacetileté divy.

James Cameron v roli spolurežiséra odvedl tradičně velmi dobrou práci, ovšem s tím, že on sám svou účast na snímku nijak nepřeceňuje. Naopak jak sám předem divákům avizuje, jeho film je hlavně filmem Billie Eilish. Signalizuje tím, že jeho jméno nemá na sebe strhnout nezaslouženou pozornost, protože ta patří jen a pouze samotné Billie. A výsledek tomu odpovídá. Je to hudební i herecký „koncert“, pastva pro všechny vaše smysly, ať už jste fanoušek nebo jenom náhodný pozorovatel.

Přehrajte si trailer Současně ovšem snímek podává i nezúčastněné svědectví o aktuálních trendech v oblasti živých koncertů. Z každého záběru na přeplněnou halu totiž čiší, že dnešní divák vnímá koncert zejména prostřednictvím obrazovky svého iPhonu. Tkne vás to do očí především v situacích, kdy energií pulzující Billie vyzývá diváky, aby skákali nebo tleskali. Většina obecenstva zůstane strnulá jako po mrtvici, protože jakýkoli pohyb by jim znemožnil natáčení. Něco takového se Elvisovi na koncertech stát nemohlo. Je to trend, kterému není úniku, ale zároveň jde o trend, jehož projev výrazným způsobem umenšuje celkový zážitek z koncertu a přetíná pojivo mezi interpretem a obecenstvem. Kamera se tomu snaží vyhnout rychlým střihem a detailními záběry na jednotlivé slzející a zpívající fanoušky, nicméně hradba mobilů je v podstatě všudypřítomná. Není to všem nic, co by vám mělo pokazit filmový zážitek z tohoto jedinečného koncertu – v tomto směru odvedli Jim a Billie dobrou práci.