Cival

Hugova klasika přežila staletí v literární podobě, je ale fascinující a vypovídající o jejích kvalitách, že se jí opakovaně chápou i dnešní filmaři. Naposledy z toho sice byli Oscaři, jinak se ale na muzikálovou verzi nebožáka Toma Hoopera zapomnělo docela rychle (chudáčka ho teď zničily zrůdy z Cats). To francouzští Bídníci jsou úplně jiná story, protože po úspěšném uvedení v Cannes i s odvezenou cenou (!) se film nezřídka objevuje i v topkách letošního roku. My uvidíme až v roce 2020, ale už teď se můžeme hodně těšit, protože to vypadá na skvělé realistické drama, syrové i adekvátně sociální, které trochu evokuje Město bohů, bude ale nejspíš zemitější a méně klipově naleštěné, spíš blíž k dokumentu. Chci to vidět.