Texty Tomáše Hoffmana jsme hltali zamlada v Cinemě a asi by nás tehdy nenapadlo, že z něj bude producent vlezlých komedií proměnlivé kvality, převážně pro ženy, starší a pokročilé. Ale tak prachy nikomu nesmrdí... a hitovky Ženy v pokušení nebo Muži v naději jich jistě vydělaly spousty. A i na těch méně úspěšných bijácích byla vždy jasně patrná řemeslná kvalita a vychytralé uvažování nad tím, jak herecký ansámbl sestavit, aby z toho byl zase kasaštyk. Platí to beze zbytku i u Hoffmanova režijního debutu, který je k úspěchu předurčen díky tomu, že i vedlejší postavy hrají veleoblíbení herci (Langmajer, Táborský), že v každé menší roličce najdete nějakou slavnou tvářičku a že ústřední duo v ukázce obstojí bez problémů. A i když je to tisícíprvá variace na fish-out-of-water koncept, emancipační báchorky o zlomeném srdci a archetypy z Pýchy a předsudku nebo Dobrého ročníku (a Piana, Želar, Šest dní, sedm nocí...), v tomhle totálně mainstreamovém podání to obstojí, protože timing gagů, hledání point i komediální přehrávání v rámci českých mezí funguje.