Ryan Gosling se baví. V divných kostýmech, se srandovním účesem a jako desítkový hezoun se zlomeným srdíčkem. Opět je to extrémně růžové a kýčovité do té míry, že to působí zábavně a koho to štve, ten už nad Barbie dávno zlomil hůl a vyhlíží jen a pouze Oppenheimera. No a pak je tu písnička. Hudebně a textově žádný zázrak, ale sakra už dva dny ji nemůžu dostat z hlavy a kombinace kýče, okouzlující blbosti, barviček a záměrně přehrávajícího Goslinga mě zkrátka baví. V nějakém devadesátkovém boy bandu typu Backstreet Boys by byl v pětici těch krasavců uprostřed, ve druhé minutě by zpíval tklivé sólo, v Bravíčku by měl dvakrát víc plakátů než jeho parťáci a jako první by opustil kapelu a vydal se na neúspěšnou sólovou dráhu. Má to svoje kouzlo. Bizarní, lehce úchylné, ale zábavné a opepřené očividným nadhledem. A navíc mi to celé čím dál víc připomíná kultovního Zoolandera.
To sa v tej Amerike posrali, ne? 
Ja som asi šťastný človek, lebo nemám v okolí nikoho, kto by sa zaujímal o tento film. Teda... nie, že by som nepoznal žiadne ženy. Ale našťastie ani jednu nejaká trápna barbína nezaujíma.
).