Oscary se chvatně blíží, a to s utříděnou sestavičkou snímků z loňského roku, které byste prostě měli vidět. Ovšem není to jen o Toy Story 3, Počátku, Králově řeči nebo novinkách Finchera a Coenů. Oscaři jsou tradičně přehledným manuálem k zorientování se v nabídce dokumentů. Většinu z nominovaných si můžete sehnat na internetu, ať legální nebo záškodnickou cestou, a pravděpodobně vás málokterý z nich zklame. Bezezbytku to platí i pro jejich nejvýraznějšího zástupce, režijní počin titána streetartu Banksyho, jehož oficiální identitu nikdo nezná - to mu ale nebrání v tom, aby natočil celovečerák, pod nímž je autorsky podepsán, vystupuje v něm a ještě se s ním nakonec uchází o nejcennější filmařskou trofej světa. Fascinující situace.

Stříbrné plátno sice není zeď, ale pro Banksyho je i dokumentární film neomezeným prostorem, který si může flexibilně přizpůsobovat svým záměrům. Zmatek je už tak v samotné „dokumentárnosti“ snímku. Nejsme včerejší: Všichni víme, že pojmy jako nezaujatý záznam skutečnosti, objektivní přepis reality nebo nezinscenovaný film neexistují, to jsou jen naivní představy lidí, kteří si pořád myslí, že wrestleři nic nepředstírají a že recenzenti mají právo psát pouze jedinou skutečnou pravdu (jež je shodou okolností totožná s názory těchhle naivků). Realita je samozřejmě mnohem komplikovanější a v případě Exit Through the Gift Shop není vůbec snadné ji rozklíčovat. Jisté je, že tenhle oscarový kandidát se klasickému pojetí dokumentu hodně vzpírá, protože má výrazně blíž kupříkladu k Boratovi než ke klasickým kouskům z ranku Mlhy války.

Servíruje se živelná podívaná, která během hodiny a půl několikrát razantně promění svůj charakter. Na začátku poznáváme lehce bizarní existenci jménem Thierry Guetta, francouzského imigranta z Los Angeles, který točí všechno, co se okolo něj děje. Čtyřiadvacet hodin, sedm dní v týdnu, s tím šťastným momentem, že se připojí k týpkovi s přezdívkou Space Invader a sleduje jej, jak vylepuje po ulicích obrazce z legendární gamesy. Tím se u Thierryho zažehne zájem o streetart a hlavní hrdina může pomalu najet na ambici zmapovat celé tohle globální hnutí, díky kterému se i rozpadlá zeď může změnit v umělecké dílo s cenou desítek tisíc dolarů. Thierryho objektem zájmu se pak samozřejmě musí stát i sám Banksy, nejslavnější a nejproslulejší věrozvěst streetartu, který to z ulic rychle dotáhl do prominentních galerií a pokojíčků zámožných celebrit. Jenže Banksyho nikdo skutečně nezná. Thierry chce ale tuhle nástrahu zlomit. Točit tak přímo s Banksym, to by byl vrchol…

Banksy samozřejmě není takový narcis, aby stál za filmovou ódou na sebe sama. Jeho snímek proto brzy naplní svůj edukativní cíl („jak se zorientovat v základech streetartu snadno a rychle“), a pak nadvakrát odbočí do mnohem komplikovanějších a sofistikovanějších končin, které celý ten oslavný koncept mění naruby. Zjeví se Mr. Brain Wash, naoko směšná figurka parafrázující slavná streetartová jména, v reálu spíš kongeniální mystifikační tah (nebo ne?), proti němuž je i fakeový hypermarket z Českého snu jednoduchou a průhlednou hrou pro malé děti. Film díky tomu dokáže trefně, krutě, ale přitom úplně mimoděčně a bez toho, aby divákům přesně vysvětlil co a jak, reflektovat vyprázdněnost mediálních tlačenek. Kde nic není, tam hype pomůže. Kde nic není, tam stačí slavné jméno, přesné mediální pošťouchnutí a davy nic netušících konzumentů, kteří chtějí být in i za cenu toho, že vypnou kritické myšlení.

Exit Through the Gift Shop tak nabízí působivý odraz toho, jak se autentické, impulzivní a vesměs anonymní umění dá snadno přelít ve snobské povyražení, na kterém si budou honit triko klidně hollywoodské celebrity (přijdou i Brad Pitt a Angelina Jolie, samozřejmě). Je to i cenná sebereflexe samotného Banksyho, kterému kdekdo vyčítá, že se zaprodal a jako milionář vlastně ví kulový o punkerském řádění v ulicích. Hlavně se tu ale přesně vystihuje dnešní doba světových senzací, instantních mánií a hypeovaných událostí. Dnešek jako éra, kdy o úspěšnosti filmu rozhoduje marketingová masáž. Kdy se slavnou zpěvačkou můžete stát díky tomu, jak výstřední oblečení nosíte. Kdy v politice nerozhodují ideje, ale kampaně. Kdy k zisku statutu celebrity stačí vypustit do éteru sextape a mít dost peněz na plastiky. A kdy si celebrity smí kupovat domů malé černoušky na hraní… v téhle éře se dá vyrobit i artová ikona v prášku. A dá se i manipulovat s představami o tom, co je nevkusný šunt, a co naopak top umění.

Banksy v Exit Through the Gift Shop věcně a kousavě ukazuje, kam jsme došli. A přitom vlastně podvratně dloube do světa, jehož se stal symbolem a nejslovutnějším představitelem. Veřejně tak polemizuje o hranici mezi upřímným a prázdným, mezi mediálně vyhoněným a prostě cenným. A i když tak nečiní v úplně nejzábavnější formě, ani nemá k ruce sugestivní emoce, jaké můžou přinášet dryáčnické dokumenty, v nichž tečou krev a slzy, jeho snímek je nejen řemeslně precizní, ale hlavně ve své překvapivosti a nenápadné podvratnosti hrozně chytrý.

Troufám si tvrdit, že jde o nejkomplexnější filmové pojednání, které jsem v rámci produkce minulého roku viděl.