Posílat v těchto dnech do kin větší film je krok, který asi mnozí považují za čiré bláznovství. Já ovšem tuhle odvahu docela cením a v případě Bábovek to vlastně i chápu. Jen málokterý snímek má totiž naději naplnit i v čase pandemie tuzemské kinosály jako právě hvězdně obsazená vztahovka, jež má hned několik jasných komerčních trumfů. Máme tu již nakousnuté herce, populární předlohu Radky Třeštíkové, v trailerech přítomný líbivý jednoduchý humor a v neposlední řadě také režii Rudolfa Havlíka. Ten už v Pohádkách pro Emu či kousku Po čem muži touží ukázal, že má na divácké hity čuch a navíc je umí proměnit v celkem fajn spotřební žánrovky, jež diváka rozhodně nijak neurazí. U Bábovek to už bohužel úplně nevyšlo.

Rozepisovat se nějak blíže o ději asi nemá v tomto případě smysl. Bábovky jsou zkrátka mozaikou mnoha postav a příběhů žen, jejichž osudy se vždy aspoň na moment protnou. Proč? Protože všichni jsme vzájemně propojeni a i naše sebemenší rozhodnutí může zásadním způsobem ovlivnit život někoho jiného. Aspoň to nám chce podle oficiální synopse namluvit známá spisovatelka. A tohle „poselství“ se nám tvůrci snaží naservírovat v dějových linkách obsahující nevěry, pokusy otěhotnět, trable s dcerou, prostituci či nádor.

Nejdřív si však raději probereme pozitiva. Po řemeslné stránce totiž není novince moc co vytknout a Rudolf Havlík opět potvrzuje, že má vizuál opravdu v malíku. Jeho Bábovky totiž na rozdíl od mnohé české produkce, která působí poloamatérsky či televizně, opravdu vypadají jako film hoden kina. Má skvělou kameru, několik solidních záběrů, ke snímku padnoucí kýčovitou hudbu a herecký ansámbl, jenž si většinou bez problémů odehraje to svoje, když už zde tedy dotyčný má co hrát. Po dramaturgické stránce to navíc drží celkem pohromadě a Havlík zkrátka pořád ví, jak tyto divácké jednohubky točit. Ano, některé z těchto věcí by měly být u celovečerních podívaných automatické, v našem rybníčku to bohužel úplně neplatí, a tak se holt musí režisérova a tvůrčí zručnost v tomto směru aspoň malinko pochválit. Jenže solidní řemeslo bohužel nezachrání všechno.

Rozhodně pak nespasí film s tak slaboučkým a vlastně i hodně špatným scénářem. Bábovky jsou totiž slepencem dosti slabých, okoukaných a nudných příběhů, které dohromady příliš nefungují. A navíc je jich tu opravdu hodně. Některé linky by sice mohly být při plné celovečerní stopáži v podstatě i docela silné, v tomto podání ovšem buď nedostanou dostatek prostoru (zápletka Lenky Vlasákové), nebo jsou naprosto plytké a zkratkovité. A v jistých momentech je tohle vyprávění i trochu zneklidňující. Snímek chce být totiž (počítám, že stejně tak i knížka) hřejivým melodramatem, u něhož se divačky dojmou a na konci si řeknou „že je to takový ten hezký český film ze života“, což mě malinko zneklidňuje. 

Třeštíkové vnímání světa je totiž často nejen dosti naivní a odtržené od reality (bizarnější policejní zásah jsem už dlouho neviděl), ale také černobílé. Každá mužská postava je tu např. archetypem blbce či totálního hajzla, s nímž mají ženy jen trápení. Ano, i dámské postavy jsou tu občas mrchy, u nich se však scénář aspoň snaží o jejich prokreslení a proměnu, pánské osazenstvo si ale žádnou větší hloubku evidentně nezaslouží. Vyústění jistých zápletek mi pak přišlo dosti znepokojivé a jen jsem u nich nechápavě kroutil hlavou. Ano, jsem si jist, že Rimsy při svých exkurzích českým bizárem kouká na daleko horší morální dna, i přesto mi bylo po závěru snímku tak trochu smutno.

Přehrajte si trailer Ani Havlík pak nedokáže scénář i přes svůj řemeslný um pořádně ukočírovat. Bábovky postrádají drajv i atmosféru a humorné vložky, jež se tu často skládají z rádoby vtipných dvojsmyslů Plodkové a Taclíka na téma prostituce, tu fakt bolí a jsou útokem na první diváckou signální. Při vzpomínce na vyvrcholení filmu, v němž se osudy všech zúčastněných dramaticky protnou, se budu pak smát asi ještě  dlouho. A zatímco u Po čem muži touží si tvůrci na nic nehráli a snažili se jen o svižnou oddychovku, zde byly ambice evidentně o dost větší. Jenže na český mix Lásky nebeské a vážnějších mozaikovitých příběhů se možná na první pohled hezky kouká, ten druhý ovšem ukazuje zejména směšný scénář, který nedokáže zachránit ani sebelepší řemeslo. Od Radky Třeštíkové teď nechci dlouho číst raději ani posty na Instagramu.