Komplexnější, ucelenější a ještě o chlup více strhující. To jsou jen tři z mnoha přívlastků, které ze mě během momentu vypadly po vstřebání stopadesáti vteřin promo materiálu, který konečně po čtyřech předchozích chodech můžeme nazvat – prostě a jasně - Trailer. Nicole Kidman tu nefunguje jako vypravěč pohádky a Hugh Jackman jako ten sympaťák v pozadí, který řeší konflikty pěstí a ještě přitom dobře vypadá. Australia se rozjíždí pod omamnými tóny evokujícími prvního Vinnetoua (to je kompliment, pokud pochybujete :) a pádí vstříc jak monumentálním obrazům, tak i drobným „lidským“ detailům, aby oboje přepečlivě zabalila do emocionálního županu hodného Bohů. Zcela nový koncept, který necituje žádnou dosud uvedenou ukázku, předkládá až překvapivě mnoho nových záběrů a vnáší svého diváka více do nitra nosného příběhu. Krása divokých koní, křehkost krásných žen, pot a slzy tvrdých mužů – to je svět Austrálie v prachu prérie, osobních účtů a poselství o tom, že když na vás padají bomby z letadel, všechny láskyplné pocity se tak nějak násobí. Hudebně se tentokrát netlačí tolik na pilu, ale výsledný pocit zůstává nezměněn. Finální kapitola Austrálie v sestřizích zvaných trailery končí. A asi ani není náhoda, že končí opět na pěti hvězdičkách. Vkládáme v tebe důvěru, Bazi. Nenech nás v kinech na rozpačitých holičkách. We CAN let them win.
je prostě dokonalý
.