Doplňování téhle rubriky je pro mě takovým malým svátkem. Filmy jako Počátek, Pomsta Sithů, Nelítostný souboj, Sexbomba od vedle nebo čerstvě Armageddon patří k mým vůbec nejoblíbenějším, takže mi tyhle měsíční výlety do minulost dávají nejen možnost si tyhle fláky připomenout, ale zároveň se k nim pak od srdíčka vypsat. A věřte tomu nebo ne, Armageddon v jednu chvíli býval na mém žebříčku možná i nejvýš.

Sem bych měl nejspíš napsat, že za to pochopitelně může Michael Bay, protože považuji Armageddon za nejryzejší ukázku jeho megalomanství, vkusu a zároveň citu pro práci s postavami. Nebo to jsou možná nevkus a necit, to je fuk. Podstatné je, že by to asi nebylo daleko od pravdy, nicméně o tom až za chvilku. Ten pravý důvod, proč zbožňuji a (nejspíš i řada dalších lidí zbožňuje) Armageddon, se ve skutečnosti jmenuje Bruce Willis. Pojďme si to rozebrat.

Jedná se totiž o jeden z posledních filmů, kde si herec zahrál ten neohrožený mcclaneovský typ hrdiny, jehož tvrdohlavost a pevná vůle jej nakonec vždy dovedou do zdárného cíle. Tuhle postavu jsem mu jako malý kluk sežral v první Smrtonosné pasti i s navijákem, a od té doby jsem se jí nemohl nabažit. Ostatně klidně se mrkněte na jeho filmografii, po konci devadesátek tam pořád najdete několik slušných filmů, s výjimkou čtvrté a poslední (!) pasti ale tenhle typ hrdiny prakticky přestal hrát, což je na jednu stranu škoda, na tu druhou to ale znamená, že technicky odešel na vrcholu. Technicky.

Na první pohled sympatický Harry S. Stamper má samozřejmě do úplného McClanea daleko. Tak zaprvé tu vystřelí jen párkrát, a to hned v úvodu, když zjistí, že se mu Ben Affleck vyspal s dcerou. Zadruhé má víc vlasů. A zatřetí neřekne na konci asteroidu yippee-ki-yay, motherfucker. Kdyby to ovšem řekl, prošlo by mu to myslím u fanoušků bez mrknutí oka. Pointou je, že Willis vlastně pro Baye znovu zahrál to samé, někdy ale to samé je vše, co člověk potřebuje ke štěstí.

Armageddon nicméně není jen oslavou charismatu a hlášek Bruce Willise, kromě něj si tu zahrála rovnou celá kupa slavných herců, od Billyho B. Thorntona, Bena Afflecka a krásné Liv Tyler, až po Owena Wilsona, Jasona Isaasce či Petera Stormareho. Bay si pro svůj střet lidstva s asteroidem sehnal vskutku luxusní obsazení, což jen dokládá, za jak velké zvíře byl na konci devadesátek v Hollywoodu považován. Teda on a ještě produkující legenda Jerry Bruckheimer, bez kterého by to v žádném případě takhle velkolepě nešlo.

Každopádně co dělá z Armageddonu nezapomenutelný blockbuster s esencí devadesátek, nejsou jen katastrofická zápletka, Willis a bayhem v globálním měřítku. Je to i ničím neředěný patos, poprockový soundtrack s účastí Aerosmith (píseň I Don’t Want To Miss A Thing měla mimochodem původně zpívat „Celine Dion, nebo někdo podobný“), a především všudypřítomný kýč. Právě ten spoustu lidí na snímku odráží, a já zde rozhodně nehodlám popírat, že jím film je protkaný skrz naskrz. Jenže v tom se právě Bay liší od ostatních tvůrců, zatímco jiní si na takovém mixu patosu a kýče vylámou zuby, Bay s ním dokáže napříč celou svojí kariérou pracovat tak, že si to pořád velké množství lidí zamiluje. Armageddon je toho pak bez debat nejlepší ukázkou.

A jistě, můžete namítnout, že film, u něhož je třeba vypnout mozek, nemá v této rubrice co dělat. Věda a fyzika jsou pro Baye jen sprostá slova, za které by vás poslal bez skafandru do vesmíru, a ještě nechal explodovat. Jenže k čemu člověk potřebuje logiku, když může sledovat bandu dospělých dětí řádit s astronauty ve výcvikovém centru NASA, Bena Afflecka strkat krekry do kalhotek Liv Tyler, Stevea Buscemiho osedlat atomovku nebo… *smrk* Bruce Willise položit život za záchranu své dcery a jejího stejně tak paličatého kluka. Armageddon je film pro citlivky, je to film, kde logika právem nemá žádný prostor, protože její místo nahrazují zpomalené záběry na západy slunce, americké vlajky nebo fotografie mrtvých astronautů, je to film, ve kterém se Bruce Willis znovu ocitl na špatném místě ve špatnou dobu, tentokrát ale zcela dobrovolně, a konečně je to film, který buď milujete, nebo nenávidíte, a jen málokdy je to něco mezi. I takové filmy si ovšem zaslouží své místo na pomyslném piedestalu.