Hororový subžánr, v němž se lidé pod vlivem nákazy mění v neživá či nemyslící monstra, jsem vždy zbožňoval. Jakýkoliv nový příspěvek do této filmové odnože tak nadšeně hltám, byť je zde s narůstajícím počtem snímků poměrně malý prostor k tomu, aby tvůrci přišli s něčím novým a neotřelým. Stejně jako u jiných filmových škatulek zde pak platí, že obliba zombie hororů a thrillerů střídavě roste či klesá. S počátkem série Walking Dead jsme byli na vzestupu, teď je však z této látky povětšinou jen laciná ždímačka. V Jižní Koreji se ale například s nemrtvými roztrhl pytel a další země nezůstávají pozadu. A Španělsko má k tomu také co říct.

Právě tam vznikla Apokalypsa Z: Začátek konce, která v současnosti brázdí Prime Video. Ta byla natočena dle úspěšné románové předlohy od autora Manuela Louriera, čítá tři díly a její první část, dle níž je natočen tento snímek, byla napsána již v roce 2007. Příběh sleduje Manela a jeho roztomilého huňatého kocourka, který se po smrti přítelkyně vyrovnává s náročnými pocity. Ty se ještě o něco ztíží ve chvíli, kdy se po světě začne nekontrolovatelně šířit virus, jenž dokáže během pár minut z člověka udělat agresivní a kousající zvířátka. 

Kdybych měl korunu za každý letošní apokalyptický biják, kde hlavní hrdina během konce světa chce před vraždícími monstry uchránit svou kočičku, měl bych přesně dvě koruny. Což není moc, jen mě překvapuje, jak se tento prvek dokázal sejít v Apokalypse Z i spinoffu Tichého místa. Mám ale pro kočky slabost, stejně tak pro zombíky, takže se snímek zdál jako pro mě naprosto ideální kombinace. Zejména vezmeme-li v potaz to, že se zpočátku tomuto akčnímu thrilleru daří velmi povedeně prodávat narůstající napětí, jež ve společnosti bují. Film totiž můžeme rozdělit na několik nestejně povedených částí, kde nejvíce funkční jsou začátek a konec.

Právě prvních pár desítek minut totiž cílí na gradující tenzi a strach z neznámého. Objevují se důvěrně známé a nepříjemné pocity, neboť si děj propůjčuje mnoho styčných bodů s covidovou pandemií, na níž je v rámci děje i mnohokrát přímo odkazováno a vše tak působí reálněji. Politici horečnatě řeší, jaká opatření je potřeba zavést, armáda je v ulicích a lidé divoce nakupují zásoby a v panice netuší, jestli opatření zběsile dodržovat, nebo se jim vysmívat. Aktuálnost je také posílena demonstrací toho, jak by dost možná takováhle apokalypsa opravdu v praxi vypadala - šířící se dezinformace, zmatená videa na sociálních sítích i tipy na TikToku, jak se zombie bránit. Zmar a zoufalství se postupně vpíjí i do tváře hlavního hrdiny, s nímž trávíme celou stopáž filmu. Jeho úvodní segment ale právě díky rostoucí tenzi funguje možná nejlépe.

Z celospolečenského problému se ale posléze snímek přehoupne v až komorní drama, které chvílemi připomíná svým důrazem na opuštěnost Já, legenda. Napětí se v tu chvíli lehce vytrácí, neboť i nakažení, kteří jsou zde spíš vzteklí z ranku 28 dní poté než romerovsky rozblemclí, vyklízí pole. A je to škoda, neboť jejich přítomnost s sebou do té doby vždy nesla pocit vážné hrozby a toho, že není vůbec snadné se s nimi vypořádat. Oproti zmíněným Živým mrtvým, kde se stále nemůžu zbavit dojmu, že zánik světa by se dal přežít tak, že každého blížícího se zombíka lehce odstrčím stranou, tu každý infikovaný působí děsivě a nebezpečně. Oproti strachu z nich se sází na dojímání a budování vztahu mezi postavami, což ale ve výsledku bohužel není příliš funkční.

Režisér Carles Torrens rozčlenil vše do takřka knižních kapitol, proto se z intimní vztahovky následně přehoupneme do další části a mísení nálad i žánrů pokračuje. Dostáváme se totiž k akci, která je poměrně velkolepá a v mnohých konfrontacích i nervy drásající. Dojem realističnosti totiž stále zůstává a o hrdinu je snadné se bát i proto, že to není žádný ňouma. Je vybaven tak, aby se bránil pokousání, jedná logicky, a hlavně je na své motorce zatraceně stylový. Jeho honička, kdy se poprvé setkáváme s větším množstvím zombíků, kteří se jej snaží na vehiklu dohonit, tak patří k akčním vrcholům díla.

Divák i postavy však často musí čelit mnohým klišé. Zmiňovaná proměnlivost žánrů a střídání nálad i lokací, kdy se z opuštěného sídliště přes husté lesy dostáváme na moře a do zetlelé nemocnice, je poměrně zábavné a nuda tak během celého příběhu prakticky nehrozí. Je tím však i posílen dojem, že všechny scenáristické fígle, akční scény či vystupující postavy jsme viděli v jakémkoliv jiném apokalyptickém thrilleru. Děj si navíc často pomáhá zázračnými zásahy zhůry, které působí dost vychtěně a nelogicky. Neznamená to však, že by byla ohrožena tenze, jíž divák většinu času cítí. A se závěrem vše sílí. 

Právě finální konfrontace totiž z hlediska akce ještě šlápne na plyn a Apokalypsa Z se tak vytasí s dobře vypadajícími scénami, při nichž mnohdy tuhne krev v žilách. Dobře vypadající konfrontace s kousavými tvory jsou však opět protkány nelogickým jednáním postav nebo vyčpělými klišé. Od začátku je navíc poměrně jasné, jak vše dopadne, i když má konec výrazně našlápnuto k dalším dílům, které by si v případě úspěchu filmu bezpochyby chtěly vzít insipiraci z dalších dílů knižní zombie ságy. Doufejme, že pokud dorazí, nabídnou i něco jiného než přinejlepším lehce nadprůměrnou zombie mlátičku.