Asi nejočekávanější film letošních Varů jsem po trochu podivném traileru vyhlížel s obavami. Riziko směšné angličtiny a přílišného důrazu na romantickou linku z ukázky smrdělo na míle daleko, navíc jak se asi mohli zahraniční filmaři popasovat s tak národně specifickou událostí novodobých českých dějin? Od začátku bylo jasné, že velká produkce pod vedením několika cenami ověnčeného Seana Ellise uchopí tohle téma o dost jinak, než by mohl kdokoli z naší kotliny. Už jen hvězdní herci Jamie Dornan a Cillian Murphy přitáhnou do kin spoustu diváků, kteří mají jen velmi vágní tušení, že nějaká druhá světová vůbec byla.

Jestli vás stejně jako mě v traileru děsila ta angličtina z úst českých herců, tak ve filmu je to přesně takhle, a to po celou dobu. Zpočátku to vyvolává úsměv, po chvíli už vám to ani nepřijde. Přesto se budu těšit na dabing, a to neříkám vůbec často (možná jsem to ještě neřekl nikdy), protože tohle je optikou našince trochu trapas. Za mořem asi angličtina nějakých Čečenců z východní Evropy nikoho nerozhodí, ale když z rádia na pozadí slyšíme českou hudbu, nad kterou probíhá vlastenecký rozhovor v angličtině, sál propuká v nežádoucí smích stejně jako ve chvílích, kdy američtí herci lámaně deklamují česká jména osob a měst.

Zhruba první dvě třetiny Anthropoidu sledujeme přípravy Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše na atentát na Heydricha. Za pomoci pražského odboje se snaží vymyslet, jak takhle ambiciózní a na první pohled neproveditelný plán uskutečnit. K tomu nesmí chybět trochu té lásky, aby ani divačky, které prostě půjdou na pana Greye, neodcházely neukojené romantickou nadstavbou. Závěr se pak soustředí na slavné obléhání kostela a určitá nuda řady nevypointovaných konverzačních scén je vystřídána poctivou akcí, na které jsou cítit peníze a nabízí uspokojující zakončení filmu.

Pro českého diváka je zcela samozřejmé, jak se bude příběh vyvíjet a jak skončí. Jenže dovedu si představit, že historií nepolíbení návštěvníci kin za mořem budou napjatí, jestli se ten atentát fakt povede a co bude potom s hrdinnými parašutisty. Ellis vypráví příběh s nezbytnou dávkou patosu, který je občas trochu přes čáru, aby v přepjatém závěru udupal diváka pod návalem emocí. V tu chvíli musí být každému jasné, že tohle není ani tak český válečný velkofilm jako spíš klasická výstavní skříň Hollywoodu.

Ellis údajně film chystal patnáct let a pročítal tuny materiálů. Občas skutečně naťukne nějaký pojem (třeba operace Silver A), který ale není dál rozvíjený, protože na vykreslování všech historických souvislostí a aktivit odboje samozřejmě není čas. To mu nemá smysl vyčítat, jenže pokud chtěl točit dramatický film, měl by hlavně s postavami a samotným dějem pracovat o poznání lépe. Spousta událostí totiž působí uměle a vychtěně, motivace často nejsou jasné a věci se prostě dějí. V první části poněkud pomalu a zdlouhavě, a až poslední akční třetina zanechává silnější dojmy. Dokážu si představit, že při tak obrovském množství informací a postav, jež historické okolnosti zahrnovaly, je lehké se v nich utopit - ale přesně to by měl režisér ukočírovat.

Murphyho Gabčík je nekompromisní drsňák, který celý film suverénně táhne. Svým charismatem hezounka Dornana výrazně zastiňuje a jasně ukazuje, že Jamie je jen fešák s nulovým hereckým rejstříkem, jenž na podobně dramatické role prostě nemá. Ale stejně jako na většinu ostatních nedostatků si i na Dornana prostě zvyknete a časem má dokonce i jednu smysluplnou vnitřní proměnu, takže s jeho haněním končím. Ve vedlejších rolích se představí řada pro nás známých tváří, jejichž angličtina do uší bodá o to více. V čele s Annou Geislerovou, trochu nepochopitelně obsazenou do role dvacetileté partyzánky, ansámbl doplnili třeba Alena Mihulová, Václav Neužil, Ondřej Malý nebo Jan Budař. A ostudu určitě nedělají.

Hodnocení Antropoidu je těžké. Z našeho pohledu to měl být český film o ryze českém tématu a jako takový je úplně jiný, než by člověk čekal a nejspíš i chtěl. Dokážu si ale představit, že v zahraničí, kde obeznámenost s touhle kapitolou dějin nebude tak samozřejmá, bude Ellisův "hollywoodský" přístup k atentátu přijímán o poznání lépe. Pro tuzemského diváka je prostě až příliš bizarní slyšet z úst Jamieho Dornana: „We Czechs are very proud nation!“