Nejsem cílovka. Ani na pohádky, ani na bohabojná vyprávění, ani na českou produkci. Nebyl jsem ale ani v listopadu 2005, kdy se mi povedlo splést si kina a místo na projekci vulgární spermatické řachandy 40 let panic zabrousit na předváděčku prvního Anděla páně. Nebyl v ní depilovaný Steve Carell, chyběl i Seth Rogen velebící svoje koule, zato čert Uriáš prováděl všelijaké skopičiny s nezbedou Petronelem, zatímco se na ně chápavě usmívali Gábina Osvaldová a Jiří Pecha. Ale bylo to fajn.

Anděl Páně 2: FOTOGALERIE

A fajn je i návrat po jedenácti letech. Asi můžu prozradit, že je pro mě Anděl páně 2 jednoznačně nejlepším českým hraným filmem, který jsem letos v kině viděl! Snad tohle konstatování nijak nezkalí vědomí, že je zároveň i filmem jediným… ale taky by mohl být nejhorší, že jo. A to není!

Jiří Strach doručil s až rutinérským přehledem sequel, který je naprosto adekvátním, důstojným a originálu věrným pokračováním. Ctí jeho ducha, drží jeho styl, vrací na scénu jeho silné stránky, občas upgradeuje, ale místy i paradoxně ubírá, takže nehrozí syndrom nastavované kaše, přebujelé snahy trumfnout jedničku měřítkem, zkrátka, sequelitida se nekoná. Spíš naopak může Strach natočit brzy trojku a mít tak svoji dolarovou trilogii, jen ne s Eastwoodem a kolty, ale s Bartoškou a sněhem.

Tohle krumlovské kmitání je ale po scenáristické, režijní i herecké stránce naprosto suverénní.Jo, zase sněží. Být Petronelem a Uriášem, tak jsem asi trochu naštvanej, že když se stane v Nebi novej průser, dole je zase zima až praští (příště riviéru a pohodu u vody prosím). Zas to nicméně umožňuje Strachovi s věrným scenáristickým druhem Markem Epsteinem rozehrát etudu na téma „městem chodí Mikuláš a tihle dva holomci jsou zrovna čert a anděl“. A protože Mikuláš Standy Majera je tady pěkná svině, může se rozjet celkem napínavá a spletitá honba za ztraceným jablkem poznání, srdéčkem Vicy Kerekes a sympaticky přehrávaným padouchem Bolka Polívky.

Přehrajte si trailer A jak už jsem naznačil, funguje to. Film je v podstatě svižným sledem povedených scének, které jsou tu vtipné, tu oldschoolově akční, někdy vyloženě napínavé, jindy tak vánočně-poeticky romantické, že jsem se zamyslel nad svým mrzkým životem a toužil jsem rozkrojit jablko, vylít olovo do lavoru, nechat se pohladit od maminky a pustit si Smrtonosnou past a Sám doma. Anděl páně 2 je zkrátka velmi sebevědomě vyprávěnou, pevně uchopenou rodinnou látkou, která nemá výrazně slabých míst.

Samozřejmě že i nějaké to mrzeníčko přišlo – Vica tentokrát kozy neukáže, noblesní kandidát na prezidenta Michal Horáček vypadá s těmi přilepenými vlasy á la Ondřej Hejma bohužel jako vocas, devadesát minut i s titulky je fakt krátkých, zvýšený rozpočet je investován spíš do bezproblémové řemeslné stránky, než že by vás mohl film oslnit třeba výtvarnou stránkou nebo jakous takous rozmáchlostí jako třeba Sedmero krkavců. Pomáhá to sice sevřenosti a imponující údernosti výsledného tvaru, zároveň jsem se ale nezvládl zbavit pocitu, že bych toho chtěl vidět přeci jen víc a že nejvíc „epic moment“ přijde ve čtvrtině filmu, kdy jablíčko digitálně letí z nebes a dron s kamerou (nebo vrtulník? nebo jeřáb? nebo boží oko?) poletuje nad tandemem hrdinů těsně předtím, než se pustí do pobíhání v malebných uličkách Českého Krumlova.

Tohle krumlovské kmitání je ale po scenáristické, režijní i herecké stránce naprosto suverénní, sice oldschoolové a ideově usedlé, ale pořád zábavné. Souhra Trojana s Dvořákem je perfektní. To fakt klobouk dolů. A mladá Čtvrtníčková mezi nimi úplně v klidu obstojí, což rozhodně není samozřejmost.

Když se tedy smíříte s tím, že je Anděl Páně 2 konzervativní a krotkou bžundou pro rodinky rozněžněné adventem, kde je vrcholem drzosti jedno zamlčené sprosté slovo a cigárko v klipu Vojty Dyka (a která pořád nese trochu televizní punc), čeká vás opravdu nejlepší český hraný film roku… minimálně tedy pokud jste taky žádný jiný neviděli.