Proti ledu je jedním z těch nenápadných netflixovských kousků, o němž neměl divák před pár týdny ještě vůbec tušení. Jenže pak přišel až nečekaně atmosférický trailer a mrazivá cesta dvou mužů do neúprosného Grónska se ihned vyšvihla mezi očekávané tituly všech fanoušků poctivých survival kousků. Upoutávka lákala minimálně na poctivé řemeslo, hvězda Hry o trůny Nikolaj Coster-Waldau pak měla zajistit charisma a známý režisér Baltasar Kormákur měl z pozice producenta připravit pořádně mrazivou podívanou severského stylu. Ostatně, od tvůrce Everestu či seriálu V pasti se zrovna veselá podívaná neočekává. Bohužel je ale trochu škoda, že nakonec neusedl i k té režii.

Podíváme se tedy na počátek 20. století, kdy se skupina dánských námořníků a výzkumníků snaží v nelítostném Grónsku dokázat, že se jedná o pouhý jeden ostrov. Ameřičané si totiž mysleli, že se jedná o ostrovy dva a dělali si zde kvůli tomu menší nárok. Zkušený průzkumník Ejnar Mikkelsen se tedy vydává daleko do ledových krajin, aby získal důkazy potvrzující dánské tvrzení. Bere pak s sebou dobrovolníka a mechanika Ivera Iversena, jenž mu má při náročné cestě pomoci. Ani jeden z nich však netuší, jak moc si při cestě nehostinnou pustinou sáhnou na fyzické i psychické dno. A že bude jejich mise trvat mnohem déle, než tušili.

Proti ledu má pak na první pohled všechny atributy skvělého survivalu. Máme zde opravdu nehostinné a chladné prostředí, z něhož sálá zima i přes televizi, postavy si opravdu projdou peklem a zažijí situace, z nichž vám nebude zrovna příjemně (to platí zejména pro pejskaře), máme tu pomalé a nikam nespěchající tempo, dojde i na těžké psychické stavy a ústřední dvojici se i díky jejich rozpravám dostaneme hlouběji pod kůži a něco se o nich dozvíme. Což je oproti nedávnému Zlatu, jež vsadilo na totální anonymitu hlavního protagonisty, příjemná změna. Jenže i přesto, že snímek obsahuje všechno, co pořádný survival má, disponuje novinka jednou zásadní chybou – vlastně člověka nikdy naprosto nestrhne.

Snímku totiž chybí sebejistější režijní ruka, jež by dokázala pospojovat všechny tyto prvky do opravdu dechberoucího celku. Na výsledek se tak sice příjemně kouká a naplňují se žánrové předpoklady, zároveň však chybí pocit oné syrovosti, nekompromisní atmosféry či výraznější vizuální hrátky, které by pomohly navodit sílu tamní přírody. Absentují tu zkrátka momenty, kvůli nimž byste se o ústřední dvojici opravdu báli a sáhli si společně s nimi na úplné dno. A to i přesto, že po malinko zmateném úvodu se charismatický Nikolaj Coster-Waldau, jenž má na kontě i scénář, a skvělý Joe Cole z Gangs of London hezky sehrají a vytvoří si mezi sebou solidní pouto, díky němuž divák průzkumníkům nemá problém fandit.

Přehrajte si trailer Po Zlatu tak letos dostáváme už druhý survival, který sice není úplnou prohrou, ale celou stopáž jsem se nemohl zbavit dojmu, že pod zkušenějším režijním vedením by se jednalo o daleko více nekompromisní a drsnější podívanou, po níž byste si šli opravdu zapnout topení. Peter Flinth ale bohužel nesrší takovými nápady a jistotou, jako jeho producenstký kolega Baltasar Kormákur a nedokáže s pomalým tempem a bezútěšnou atmosférou správně pracovat. Herci a několik poctivých survival scén pak sice dokáží získat divákovu pozornost, i přesto je ovšem Proti ledu ve výsledku spíše klasickou netflixovkou s nevyužitým potenciálem.