Tak to s lidstvem zase jednou nedopadlo moc dobře. Rodí se víc lidí, než umírá, dochází potraviny i životní prostor. Prostě tu není místo. Situace je zoufalá a jako taková si žádá i zoufalé řešení. Abychom se na Zemi vůbec vešli, může si každá rodina dovolit jen jedno dítě. Všichni druhorození jsou pak zmrazeni a mají čekat, až přijde jejich čas a na planetě bude trochu dýchatelněji. Co se ale stane, když se narodí sedmerčata? Jejich dědeček Willem Dafoe se rozhodne jejich existenci před světem utajit, a tak se holky jménem Pondělí, Úterý, Středa, Čtvrtek, Pátek, Sobota a Neděle schovávají ve svém obřím bytě, každá vychází ven pouze ve svůj určený den a trénují, aby pro své okolí působily jako jeden člověk. Teď jim je okolo třiceti a zatím to šlape. Nebo spíš šlapalo, protože Pondělí beze stopy zmizela. Co se stalo? Kde je? A co když někdo zjistí, že má šest dalších sester? Zdá se, že něco se hodně ošklivě pokazilo. A bude hůř. Mnohem hůř…

Zápletka sci-fi thrilleru 7 životů je docela neokoukaná a zajímavá a přiznám se, že paradoxně to byl pro mě ten největší problém. Ale postupně. Noomi Rapace je v hlavní sedmiroli výtečná. Skvěle zvládá i na omezeném prostoru prodat rozdílné charaktery všech sedmi hrdinek a umí být přesvědčivá, ať už zrovna hraje introvertní, tichou a vystrašenou odbornicí na počítače, sebevědomou kariéristkou v kostýmku, nebo holkou, která by se nebála porvat se s Jasonem Stathamem. Vzájemné vztahy mezi sedmičkou dívek navíc nejsou úplně ideální a i přes pokrevní pouto a nutnost spolupracovat je mezi nimi cítit sourozenecká rivalita, napětí, nevraživost a často i skoro až nenávist a pohrdání. Rapace i režisér Tommy Wirkola pracují v rámci možností se všemi sedmi těmi postavami skvěle.

V čem vězí tedy potíž? Vlastně v ničem, Tommy Wirkola vypustil do světa dobrý, zábavný, vizuálně zajímavý a do značné míry i chytrý film. Ale já jsem u něj skoro hodinu řešil, že je strašná škoda, že se k němu nedostal někdo jako Darren Aronofsky, Alfonso Cuarón nebo Dennis Villeneuve. Těch možností, jak udělat ze 7 životů zásadní sci-fi, která by si mohla s trochou snahy tykat třeba i s Blade Runnerem nebo Potomky lidí, by se tu našla spousta. A nikdo je tu skoro nevyužívá. Wirkola občas nakousne nějaké zajímavé téma, které by si zasloužilo prozkoumat trošku víc, na to už se však vykašle. Byl bych ovšem dost nerad, kdybyste teď začali mít pocit, že natočil špatný film. Nenatočil. Jen trochu jiný.

Wirkola má na kontě povedenou akční fantasy Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic, horor se zombie nácky Mrtvý sníh a jeho geniálně brutální pokračování. Ve svém oboru „násilné, vtipné a zručně zrežírované koniny“ patří ke špičce. A popravdě chtít po něm to, co jsem naznačil výše, by bylo stejně naivní jako očekávat od Jamese Wana romantickou komedii. On tyhle filmy prostě nedělá. Nezajímají ho, možná to ani neumí, ovšem v tom, co dělá, je eso. Takže čím dřív si uvědomíte, kdo za 7 životy stojí a jaké filmy točí, tím dřív se můžete vyrovnat se zklamáním, že z potenciálně hodně zajímavé látky nevznikl nový milník sci-fi žánr, ale jen akční béčko. A užít si, že to akční béčko se zatraceně povedlo.

Ačkoliv by si 7 životů zasloužilo trošku kratší stopáž, Noomi Rapace a Tommy Wirkola jedou hned od zmizení Pondělí na plný plyn a jakmile dostanou důvod k tomu, aby se předvedli s nějakou honičkou, přestřelkou nebo rvačkou, je na co koukat. Rapace tomu dodává potřebnou energii, Wirkola překvapivě chytré nápady a mnohdy až comicsově přestřelenou (ale stále funkční) brutalitu a to vše se odehrává v působivě neosobních kulisách a překvapivě dojde i na funkční a emocionálně hodně silný závěr. Takže za mě dobrý.

Přehrajte si trailer 7 životů je zábavná sci-fi podívaná, která se záměrně nepokouší řešit věci, jaké by pro jiné filmaře byly určitě hodně lákavé. Na jednu stranu to trošku zamrzí, na tu druhou je však nutné pochválit, že Wirkola se drží toho, co umí, co baví jeho a co nejspíš ocení i jeho fanoušci. Ani v nejmenším by mi nevadilo, kdyby tahle sci-fi měla kvalitativně trochu blíž k Potomkům lidí nebo podobným klasikám, ty dvě hodiny jsem se ovšem bavil natolik dobře, abych neměl problém s tím, co z ní nakonec vylezlo. Přijde mi to lepší než riskovat drama s velkými a hodnotnými myšlenkami a hlubokým poselstvím o lidskosti, které by by se snadno mohlo v rukách nevhodného filmaře proměnit v pouhý ambiciózní blábol.