Už rok a čtvrt žijeme v nesnesitelném očekávání, které může ukojit jedině brzká projekce. Někomu se za tu dobu 300: Bitva u Thermopyl v předstihu nafoukla do "nejlepšího filmu v historii kinematografie." Takoví jedinci (ahoj kluci!:), nemaje už delší dobu jiných vzruchů, debatují alespoň o tom, zda je stopáž příliš krátká, dlouhá nebo tak akorát. Jiní zůstávají ostražití a uvědomují si všechny možné zádrhele, kterými je adaptace komiksu Franka Millera, kompletně natočená před modrým a zeleným plátnem může zklamat. Obě dvě skupiny mají svůj díl pravdy. Nový film Zacka Snydera obsahuje hodně momentů, proč jej vyzdvihnout do pantheonu a uctívat. Stejně tak občas nepřeslechnutelně zaskřípe.

Bez dlouhých vytáček, film 300: Bitva u Thermopyl je bez přehánění vizuální bombou roku, která se co do vytvoření nové reality se svými pravidly rovná v rámci současných snímků maximálně Aronofskyho Fontáně. Až budete mít možnost oba filmy porovnat, zarazí vás nejen velmi podobná barevná paleta, ale i to, že nejambicióznější filmy roku 2007 se nás nesnaží omráčit fotorealistickými triky jaké známe z Hvězdných válek. Třístovka je vizualizace mýtu, heroizace party bijců na nadlidi, ne krumpáčový socialistický realismus. Tvůrci nechávají filmu atmosféru hodně vypjatého snu, kde je každá barva o pár odstínů jinde, než to známe. Samozřejmostí je lehké rozostření pozadí, velké barevné kontrasty, stínohra a uměle zvětšené zrno, které neustále připomínají, že jsme "jinde."

Realita Třístovky je pokřivená, extrémní a v nejlepším slova smyslu videoklipová. O historicky věrné vystižení doby nejde ani náhodou. Takže není výtek ani obžalovaných. Stejně tak se Snyder vyhnul hledání historické pravdy pod mýtickým nátěrem. Čemuž neodolal Wolfgang Petersen a pohořel, protože mýtům rozklad na prvočinitele nesluší. Ve Třístovce jsme oběma nohama ve světě Millerova komiksu, stejně jako tomu bylo v černobílé verzi v Sin City. Všichni ti, kdo se podíleli na vizuální stránce, si bez jediného zaváhání zaslouží jedničku s hvězdičkou. Škoda, že v čase nominací na Oscara už bude Třístovka dávno zapomenuta a mezi nominovanými bude nějaký obecně přijatelný film typu Harry Potter nebo Zlatý kompas. Mimo jiné je jisté, že s ratingem R by byl pro Akademii nekošer i Steven Spielberg. Pokud se ptáte, jak je to s "problematikou tělocvičny": pokud vám zvolená stylizace není proti mysli a naladíte se, je v Třístovce jen velmi málo momentů, které vás vytrhnou a vy si uvědomíte, že se celý film natáčel v interiéru na ploše o velikosti fotbalového plácku za barákem.

Co se akce týče, jsme rovněž v desetihvězdičkové sféře. Je to řež. Stylizovaná digitální krev cáká na všechny strany, končetiny létají vzduchem, trupy prošpikované šípy a kopími se svíjejí na zemi. Prostě slast pro každého milovníka válečných/bojových scén. Bojovníci Třístovky jsou sehraní jako jedno tělo, roznášejí do šiků nepřátel smrt a v souladu s celkovým mytologizujícím podáním zpočátku nemají prakticky žádná zranění, natož aby jich ubývalo. Více méně každá bojová scéna má svou stylizaci boje a tvůrci pro ni volí svébytný způsob snímání, protože i Třístovka se přizpůsobuje taktice boje neustále se měnícího protivníka (Xerxes proti Třístovce vysílá ty nejlepší bojovníky z různých porobených národů). Ani u snímání akce nejsme v realitě, tvůrci volí hodně zajímavou kombinaci matrixovských technik (dlouhé záběry, flow motion) a neustálého zoomování. Něco málo z toho je vidět ve druhém traileru na Třístovku v rozmezí 2:05-2:07, ale u dvacetivteřinové sekvence to na velkém plátně přirozeně vynikne mnohem lépe. Tak ne abyste si Třístovku šudlili z nějakého kinoripu na čtrnáctipalcovém monitoru. Byli byste sami proti sobě.

Tolik ke kladům, které samy o sobě stojí za návštěvu kina. Horší to je s příběhem a jeho ideologickým vyzněním. Malá (ideologická) vsuvka: Třístovka je mnohem méně gay, než by se z premisy "chlapi v bederní roušce, s pláštěm a helmou" zdálo. Osobně mě ani jednou nenapadlo, že tady už to tvůrci s tím mužským obnažováním přece jen trochu přepískli. Asi proto, že na těch několik málo žen, které vypadají jako vystřižené z obrázků Borise Valeja se taky dobře dívá a celkem ty pečlivě oholené chlapácké hrudníky vyváží. Snyder své válečníky snímá tak, že se zaměřuje spíše na svalovou hmotu v akci, než její nefunkční ornamentálnost v okamžicích, kdy se nic neděje.

Po celý předchozí odstavec vás možná trápila jeho první věta. Millerův komiks se mi líbil, samozřejmě mi v mysli naskakovaly filmové obrazy, ale přece jen mě obas napadlo, jestli jeho sdělení není až příliš prosté. Trochu jsme doufal, že Miller, Snyder a Johnstadt zápletku upraví, přidají nějaké dilema, případně přijdou s nečekaným zvratem. Bohužel. I přes úspornou stopáž je ve filmu velmi málo děje. Třístovka prostě po dvaceti minutách přijde k Thermopylské soutěsce a do konce filmu už se kromě prostřihů na to, co momentálně dělá královna Gorgo, prakticky jen bojuje. Na tom samém místě. Akce je jak řečeno dechberoucí, divácky atraktivní, natahuje stopáž jak může, ale po dramatické stránce je film bohužel slabý a stále dokola opakuje to samé: obětujeme se za rodiny, ochráníme Řecko, jsme hrdinové z ocele, umřeme hrdinskou smrtí. Když na konci Leonidas prosí Dilia, aby se vydal do Sparty a řekl všem, co se v Thermopylách stalo, napadne vás, že kromě boje se vlastně nestalo vůbec nic. Prý chytrý a lstivý Leonidas rozhodně žádnou úskočnou akci, kdy by v noci pronikl do Xerxova stanu a vyvraždil půlku tábora, nezosnuje. Budiž, na konci si přece jen trochu vylepší skóre (neprozradím). Mimo jednu velmi dobře napsanou scénu, kdy se Xerxes ve stylu "já pán - ty pán" setká uprostřed bojiště s Leonidasem a satansky vemlouvavě ho vyzývá, aby to vzdal, nedojde mezi oběma stranami k jiné interakci než na meče. Dějovou linku drží královna Gorgo, ale i tady je to čajíček. V tomto směru mohl jít příběh stejně nadoraz jako jeho vizuální stránka. To, co se stane, respektive se musí stát, se dozvíme v prvních minutách a pak film nerušeně sviští podle daného jízdního řádu.

Poněkud rušivě také působí neustálé zpomalovačky a vizuální zkratky, které jsou sice stále pastvou pro oko, ale málokdy vyvolají dojem, že jde o děj. Spíše jde o samostatná políčka komiksu nebo storyboardu s klíčovými situacemi, kterým chybí omáčka okolo a nějaká snaha alespoň trochu se tvářit jako děj. Pokud máte nakoukány všechny příslušné trailery (asi je zbytečné se vůbec ptát:), pak už víte, že film skáče kupředu stejně skokově jako je tomu u obrazů v upoutávkách. Zarážející je, že postavy spolu prakticky nevedou "normální" rozhovory, ale dialogy jsou zredukovány na proslovy k mužstvu, k nepříteli, vůči radě starších. Překvapí pak někoho, že k žádné z postav filmu si pak není možno vytvořit žádný vztah?

Ona zmíněná ideologická stránka naštěstí ve filmu není tak pravičácky tupá, jak ji v distribučních materiálech prezentuje Frank Miller, když "dobově podmíněně" mluví o tom, že Xerxova invaze do Řecka je útokem na samotnou podstatu západní civilizace. Stejně tak se tvůrci opájejí tím, že Sparta byla válečná kultura, kde rozhodovala síla. Potom však není jasné, proč se ve filmu objevuje stovka vychrtlých a poměrně moudře vypadajících starců. Každý pochopí, že čas od času je třeba kašlat na vyjednávání a zvolit extrémní (válečné) řešení, ale dávat rovnítko mezi vyjednavače a zrádce, je přece jen trochu přespříliš. Třístovka je místy nositelem až fašistických ideálů, které adorují fyzickou zdatnost, pokrevní zpřízněnost, půdu a svobodu. Tvůrcům tu po straně ujíždí sdělení, že Xerxes je sice krutý, ale jinak je to taková kulturní houba, která absorbuje všechny vlivy, jinakost a neduživost jej neděsí, ba vítá vše bizarní. Někoho takového by mezi sebou Třístovka nestrpěla, jak to dokládá scéna s malformovaným Ephialtesem. Obávám se, že sdělení tohoto typu jsou v dnešní době poněkud krátkozraká a vzhledem k tomu, že ve filmu moc příležitostí ke smíchu není, je bohužel jako nadsázku nevnímám. Heroizace - klidně. Tupanství - děkuji, nechci. Opravdu nic proti živočišnosti a obraně hodnot, ale ve 300: Bitva u Thermopyl nejsou vizualizovány prakticky žádné rodinné hodnoty a státotvorné ideály, které by neměly čistě maskulinní a testosteronový rozměr.

Film 300: Bitva u Thermopyl je rozkročený mezi popkornovou jízdou a heroickým příběhem, který přece jen aspiruje na nějaké sdělení. První si užijete bez problémů, to druhé je ke škodě věci na plátně přítomno pouze v zárodečném stavu. A musíte se v tom nějak vyznat sami. Těch necelých sto minut uběhne docela příjemně, ale kdyby mi někdo slíbil, že odstraní všechny zmíněné neduhy, klidně bych to ještě rok vydržel. Každopádně hybaj do kina, blekotání starců a škarohlídů vás nemusí zajímat...