Další trailerový pozdní sběr... a další zvláštní úkaz. Přimícháte-li do ukázky nových čtyřicet sekund, může se stát, že z obstojného klipu ukujete pecku o mnohonásobně vyšší nutriční hodnotě. Přesně to se přihodilo i v eRkové představovačce Sladeovy drsňárny. Nenamlsá vás samotná brutalita a ztlumený kontrast rudé krve a „modře“ zasněžené půdy, ale perfektní šponování atmosféry. Pár sekund se přidalo v každé ze známých pasáží, a tak potvory cení zuby do ticha i do rytmického hučení s hmatatelnějším efektem. Dvě minuty jste ale vlastně v klidu. V napjatém klidu, který nepotrvá věčně. Atmosféra strachu ne a ne se zředit. Když do takovýchhle napjatých mračen brutálně zajedou britští Muse, když jejich důvěrně známé kytary podpoří akčnější finální koláž, mají Sladeovi hoši bez reptání vyhráno. Timing je rozhodující a tady přidaná půlminuta náramně pomáhá k tomu, aby se protikladný tah všech trailerových „kapitol“ slil v jedno zkrvavené pohlazení po krku. Nepodceňujte Davida Sladea. I když jeho horor vypadá ateliérově a pravděpodobně moc nevydělá, zaslouží si zaostření na datum premiéry. Bude se nač dívat. Třebas tříminutový klip, jenž se nám nepodařilo od traileru odstřihnout, vám vtluče do hlavy překvapivě drsňácké porcování malé holčičky. Sekyrou. Do hlavy. Jen tak dál, Davide! Až se ti malinko zklidní kamera, může z tebe vyrůst blockbusterový Goliáš.
