Je velikou módou nadávat na stav současného českého filmu. Často zcela oprávněně, neboť míváme ve frekvenci častější než občasné co do činění s kousky na hranici amatérštiny, ať už z hlediska řemeslného nebo scenáristického, případně (a to nemile často) obou. Nevím jak pro vás, ale přinejmenším pro mě tedy vždycky bývá příjemné, když můžu říct „jo, je to dobrý… a ne jenom v našem měřítku, ale prostě dobrý“. 3 sezóny v pekle jsou v našem měřítku fakt dobrý. Ve světovém jsou oukej.

Nacházíme se v roce 1947 po Ježíšku, tedy v poválečném Československu, kdy lidé obecně ještě věří ve změny pozitivního druhu. A v tom žije Ivan Heinz (Kryštof Hádek), spisovatel, básník, rebel a bohém. Píše sprosté veršovánky, o nichž si myslí, že jsou velikými díly, zapáleně hlásá marxismus (k nemalé frustraci svého otce, bývalého vojáka), užívá si své variace na život plnými doušky, a obecně vzato je to prostě mladý muž, plný ideálů. A pak přijde den, kdy se setká s půvabnou ženštinou jménem Jana (Karolina Gruszka). Je krásná, je fascinující… bixesuxální, promiskuitní, a chce si s ním jen tak dráždivě pohrávat. Co s tím? Ivan se poddá, blbec jeden zcela pochopitelný.

A zatímco ti dva prožívají své sexuálně-intelektuálské eskapády, kolem nich začíná povážlivě přituhovat. Komunismus zatíná své špinavé drápky… a co si v takovém prostředí mohou počít lidé bohémští? Snad začít přemýšlet o útěku? I kdyby se k němu rozhodli, jednoduchý rozhodně nebude…

Režisér a spoluscenárista Tomáš Mašín volně vychází z knihy Egona Bondyho Prvních deset let, kterou jsem bohužel nečetl, takže nemohu soudit, co vzhledem k ní mohlo být uděláno lépe či hůře. Ale jako v podstatě „náhodný divák“ (tj. vlastně jsem v časech před premiérou ani nevěděl, na co jdu) mohu vyjádřit svou určitou ropozlcenost nad výsledkem.

Abyste mě nevnímali špatně, 3 sezóny v pekle jsou rozhodně velice, velice nadprůměrným snímkem, který z našeho písečku vyklíčil. Takhle při nástupu prosince rozhodně tím nejlepším, jaký nám nabídl rok 2009… ale přinejmenším technická pozitiva, která skýtá, neskromně vybízejí ke kritice negativ obsahových, potažmo strukturálních.

Takže nejdřív to nedobré: Obecně vzato nemám nic proti Kryštofu Hádkovi, ale rád bych v ústřední roli viděl silnějšího, flexibilnějšího herce. Takového, který by dokázal přerod postavy Ivana Heinze zportrétovat organičtějším způsobem. Hádek velmi pravděpodobně „jen“ naplňuje páně režisérovu vizi a počíná si při tom beze ztráty kytičky. Háček je s největší pravděpodobností už v samotném uchopení postavy, jež měla být v očích tvůrců zřejmě svérázným rebelem, leč v praxi je jen proplesknutíhodným frackem, a film se z toho nikdy doopravdy nevzpamatuje. Ve vší pozitivnosti nemyslím, že se chyba stala na straně Hádka, spíš jde o určitou nevyladěnost na straně páně Mašínově.

Chybí tu i silnější dramaturgická ruka, která by ději dodala příslušný tah na bránu. Přistihl jsem se, že většinu filmu obdivuji, jak to všechno vypadá profesionálně, nečesky vycizelovaně, a jak z plátna co chvíli srší gejzíry režijních nápadů… ale nikdy jsem nebyl doopravdy chycen za srdce, neřkuli za níže položené orgány.

Tím se ale pozvolna dostáváme k pozitivům, která naštěstí převládají: Tomáši Mašínovi, zkušenému to režisérovi především reklam, a jeho producentům, se podařilo získat opravdu nemalé peníze (velikou roli v tom samozřejmě sehrály i grantové podpory), které se ve výsledku poskládaly v osmdesát milionů korun, které jsou na filmu doopravdy vidět (ba, kdybych příslušnou částku neznal, tipnul bych si, že mohla být i zásadnější)

Například exteréry poválečné Prahy - byť jde v především o Jindřišskou ulici, ale nemůžeme chtít všechno - či rozbombardované Vídně jsou vpravdě pozoruhodné. A jen tak mimochodem: Vznikly v počítaích stále úspěšnější tuzemské společnosti Universal Production Partners, krerá vyrobila digitální lži nejen pro spoustu českých filmů jako Tmavomodrý svět, ale třeba i pro Parfém: Příběh vraha, International a dokonce se podílela i na 2012.

Pro mě osobně je ale největším objevem (nebo přinejmenším s Mašínem srovnatelným objevem) polská herečka Karolina Gruszka, jejíž postava je v kontrastu s hlavním mužským protagonistou napsaná skvěle, a Gruszka také podává adekvátně fascinující výkon, který ve mně vyvolal nemalou potřebu obstarat si něco z její starší polské filmografie.

Podtrženo, sečteno, tu máme horkého favorita neodvratně se blížících Českých lvů, kterému může cestu na vrchol přehradit snad jen Protektor, a možná i Hřebejkova Kawasakiho růže, jež v kinech rozkvete už za pár týdnů. Takže nadmíru příjemný konec roku.