Dopravně pojmenovaná komedie navazuje na dramata Na konci světa a A dýchejte klidně. AČFK je totiž vypustila do kin vždy na počátku minulých let díky diváckému hlasování na Letní filmové škole – její návštěvníci hodnotili trio předkládaných filmů a vybrali ten, který by měla vidět i nefestivalová veřejnost v běžných kinech. Z evropské konkurence loňského roku nejvíce zaujala oddychová německá komedie, která v leckdy emočně náročné festivalové atmosféře působila jako balzám na duši. Jenže produkce běžných kin, to je trochu jiné kafe.

Právě ona pohodovost a nenucená ležérnost, s níž vyprávění o dvou bratrech na mopedech sledujeme, totiž může být pro běžného diváka až příliš nekonfliktní. Režisér Markus Goller se chopil tématu, které je velmi podobné jeho předchozímu kousku z roku 2017. Komediální road movie Můj bratr Simpel totiž vyprávěla putování retardovaného mladíka a jeho zdravého bratra za společným otcem. Ambicióznější novinku si Goller sice nenapsal sám, ale nevidět podobnost je téměř nemožné.

Tentokrát totiž má co do činění s dvojicí bratrů, jejichž životní cesty se po několik dekád ubíraly jiným směrem. Zatímco Christian (Lars Eidinger) z rodné vesnice utekl a ve velkém světě vydělává velké peníze, bázlivější Georg (Bjarne Mädel) zůstal doma a až do konce se staral o umírajícího otce. Právě na jeho pohřbu se bratři potkají, a tak se samozřejmě otevřou nějaké ty staré křivdičky. Nevraživost se však během jednoho večera s dostatkem domácí pálenky promění v pokračování toho, co před pár desítkami let začalo – a tak se opilí bratři vydají na starých mopedech přes celé Německo až k Baltskému moři.

Pointa názvu spočívá v tom, že nevýkonné mopedy nemohou drandit nádherné německé silnice rychleji než pětadvacetikilometrovou rychlostí – tento fakt, jehož by šlo využít k časté komice vztahující se k trapné utahanosti plánované cesty, však není téměř ani zmíněn, natož tematizován. Stejně tak i sblížení bratrů se odehraje až podezřele rychle a většina prvků, jež v základní premise vyznívá neobvykle je odsunuta do pozadí na úkor zcela rutinní road movie, jakých jsme viděli desítky.

Během cesty se bratři samozřejmě hašteří, vyčítají si emoční újmy z mládí a v nemalé míře si vzájemně nastavují zrcadlo – což jim nakonec dodá sílu vystoupit ze zajetých stereotypů a i ve věku kolem pětačtyřiceti let změnit své životy. Zní to jako klišé, a to především proto, že se o přehlídku mnoha klišé skutečně jedná.

Film zachraňuje chemie mezi ústřední dvojicí a výkony Eidingera a Mädela, kteří v posledních letech pokukují i po zahraničních produkcích, jsou pro výsledek filmu skutečně stěžejní. Fanoušky krautovské kinematografie potěší i menší role Franky Potente a Sandry Hüller a dostatečnou míru bizáru zajistí setkání s buranským přeborníkem v ping-pongu, jehož neopomenutelným koníčkem je lukostřelba. Takže ano, pár zábavných ingrediencí tu bezesporu máme, a především díky nim necelé dvě hodiny příjemně utečou a obstarají i několik úsměvů. Brm brm!