Docela milá tradice velí, že se na úplný závěr karlovarského festivalu ordinuje filmová oddychovka. Snad aby se z diváků smyl splín a tíže všech těch náročných existenciálních dramat a jiných artových počinů. Anebo kvůli tomu, aby se návštěvníci vrátili do všední reality jaksepatří dobře naloženi... Buď jak buď, letos se podařilo trefit hřebíček přímo na relaxační hlavičku. Promítala se romantická komedie francouzského původu, s ohledem na středně hvězdné obsazení tedy žádný velký poplach - ale když řeknu, že se (K)lamač srdcí vyrýsoval jako adept na titul „nejlepší romantická komedie roku“, asi zpozorníte.

Nemám samozřejmě úplně podrobný přehled o všech romancích, které se na nás chystají v následujících týdnech. Znám však úroveň sklizně posledních let. A vím, že nejde o úrodu kdovíjakou, ať už probíhala pod vlivem tuhých zim nebo za horkého léta... Žánr je sice nesmrtelný, ale, co se úrovně konkrétních titulů týče, skomírá. (K)lamač srdcí i tak našel v několika žánrových sousedech inspiraci – jeho premisa je vlastně odvozená od Hitche, Svatby mého nejlepšího přítele i od Kamarádovy holky.

Na scénu uvádí šarmantního rozbíječe vztahů Alexe. Jako prodlouženou ruku osudu si jej najímají kamarádi a příbuzní zadaných dívek, které jsou ve vztahu nešťastné. A potřebují něco, nebo někoho, aby jim otevřel oči. Ten někdo je Alex a dle potřeby se neváhá stylizovat do romantického dobrodruha, exotického kuchaře nebo charismatického vězně, zkrátka převtělit se do figury, která bude hodná zamilování… a kvůli které daná slečna prozře a opustí toho budižkničemu, jenž jí (klidně nevědomky) ničí život. Podobně vykalkulované zametání s city jsme na plátně už párkrát viděli. A snad pokaždé nastala situace, kdy se do pasti hormonů a emocí chytil i sám velký „manipulátor“. Nemusíte mít doma bratrance chobotnice Paula, aby vám docvaklo, že právě to postihne i Alexe.

Jak naschvál zrovna ve chvíli, kdy má před sebou možná nejtěžší úkol – zbavit půvabnou Juliette myšlenek na vdavky se seriózním anglickým obchodníkem, navíc v šibeničním horizontu deseti dnů. Tahle zápletka předpokládá usilovné zapojení všech bláznivých nástrojů, kterými Alex obvykle odlákává nic netušící dívky a paničky. (K)lamač srdcí tím bryskně nabývá na napětí (ne že by šlo o coenovský thriller, ale rozhodně vás donutí toužit po happy-endu) a hlavně si otvírá prostor pro odehrání spousty komediálních situací. A že se jich kolem Alexe může semlít hromada, jaká obvykle vydá na tři průměrné romantiky…

Ve zkratce: Představitel Alexe Romain Duris je boží! Ve své kreaci smíchal drzost Bonda a světáckost Hitche s šíleností Aldouse Snowa z Kopaček a Dostaň ho tam, přičemž svého Alexe obdařil ještě klasicky francouzským rošťáctvím a okouzlujícím sex-appealem. Scenáristé přitom tohohle balícího kinga vehnali do hromady vděčných etud, z nichž drtivá většina doráží na srdce i na bránici takřka ideálním způsobem.

Jedna věc je střídat smích s láskyplným dojímáním. Druhá zase odškrtávat všechny povinné součásti povedené romantické oddychovky. Oběma metodami si film plní „to své kýžené“ – chytlavou zápletku rozvíjí dostatkem zábavných epizodek, může si odskakovat ke ztřeštěným vedlejším figurkám, i se spolehnout na vzorovou hereckou chemii (Vanessa Paradis je jako Juliette i v sedmatřiceti přinejmenším k zulíbání). Romantika (K)lamače je navíc natolik chytlavá, že své diváky donutí nejen ke standardnímu mačkání palců, „aby se on a ona dali dohromady“, ale vlastně žene do hlavy i smutek, že naše reálné milostné životy neřídí takhle vykutálení scenáristé. Tohle si prostě můžeme užívat jen v romantických bijácích – ale koneckonců je to jejich úloha nás nechat snít a lehce vodit za nos. (K)lamač srdcí to dělá s nevídaným přehledem.

Před chvílí jsem přirovnával k televizním stálicím typu Hitche a Svatby mého nejlepšího přítele. Mohl jsem rovnou zmínit, že (K)lamač srdcí je o třídu překonává.

P.S.: Pokud jste nikdy neviděli Hříšný tanec, odečtěte si z hodnocení dvě hvězdičky… anebo si ho pusťte na DVD.