Minulost nám několikrát ukázala, že filmy o hrdinech, kteří žijí na venkově, pěstují víno, brukev, kedlubny nebo cokoliv a mají se rádi, můžou v kinech slavit úspěch. Spousta lidí sní o tom, že přesně tohle budou dělat, ale málokdo se k tomu odhodlá a ono to hrabání se v hlíně ztratí svoje kouzlo celkem rychle. Francouzská novinka Víno nás spojuje nabídne přesně to, co od ní čekáte. Příběh trojice sourozenců, jejichž životy jsou spjaté s půdou, vinohradem, tvrdou prací, společnou minulostí a stejnou krví. No a to je asi všechno.

Nechci tvrdit, že jde o špatný film, ale dobrým ho určitě taky nazývat nebudu. Slovo, kterého ho nejlépe vystihuje, je „nekonfliktní“. Víno nás spojuje ničím nepřekvapí a ani nechce. Spoléhá na víceméně předvídatelný příběh, docela sympatickou trojici hrdinů a na krásné záběry vinic a francouzského venkova. Zároveň se však tvůrci nepokouší přesvědčit diváky, že život mezi hrozny musí být jedna velká pohoda plná dobrého pití, sluníčka a romantických západů slunce. To je na Víno nás spojuje asi nejsympatičtější. Atraktivně, ale bez příkras (alespoň tak mi to jak amatérovi připadalo) ukazuje svět, který je sice na pohled krásný, ovšem aby krásným zůstal, žádá si i spoustu dřiny, potu a únavy.

Bohužel ničím dalším tahle podívaná vlastně moc nezaujme. Tvůrci jakoby se báli dát svému filmu nějaký výraznější ksicht, takže jakmile se objeví nějaký konflikt – a že těch možností je tu opravdu hodně – rychle od něj utečou, nebo ho vyřeší tím nejjednodušším a nejméně problematickým způsobem. Skutečné drama tu není, ačkoliv hrdinové řeší problémy s vlastní minulostí, nejistou budoucností, penězi i sebevědomím. Víno nás spojuje pořád zůstává ve své komfortní zóně, nikdy nedojde ke skutečně vyhrocené situaci nebo problémům, kvůli nimž byste se o trojici sourozenců začali strachovat. A to samé platí i pro milostné podzápletky nebo pokusy o humor. Všechno tu tak nějak příjemně a hezky ubíhá, ale není to ani moc dramatické, ani moc romantické a ani moc vtipné. Jen je to... jaksi hezké a milé.

Přehrajte si trailer Netvrdím, že to by to bylo málo, pokud hledáte nenáročný feel good film, máte projetou půlku sklípků na jihu Moravy a vaším snem je popíjet každý večer ze sklenky něco z vlastní vinice, bude se vám to líbit. Kdo však v kině hledá zajímavé hrdiny, příběh nebo nějaké ty emoce, tak ho asi čeká zklamání. Zlé to není, jen to celé hraje skoro až zbaběle na jistotu. Že se to někomu líbí, naprosto beru, já bych ale chtěl trochu víc.