Už se vám někdy stalo, že jste s někým, koho moc neznáte, zabředli do poměrně komplikované konverzace o důležitých věcech, bavilo vás to a mysleli jste si, že vás to nějak obohatí, dokud jste nezjistili, že ten člověk je možná trochu idiot spoléhající na pár cizích slov, oposlouchané fráze a dva odborné články z internetu? A že poslouchat ho je ve skutečnosti docela velká ztráta času? Nejspíš jo. Tak teď to tu máte i ve filmové podobě. 

Drama The Circle chytře mate tělem. Tvůrcům se podařilo ukecat do hlavních rolí obvykle spolehlivého Toma Hankse a Emmu Watson, jíž se povedlo vybudovat si pověst inteligentní herečky, díky čemuž by i jejich společné dílo mohlo být celkem zajímavá a intelektuálně náročnější podívaná. Navíc se tu řeší téma technologií, budoucnosti světa, možné ztráty soukromí a zodpovědnosti. Zkrátka dohromady to celé vypadá jako film, který by mohl být hodný pozornosti. Bohužel se velmi rychle ukazuje, že The Circle je vlastně dost omyl. A taky dost pitomý. 

James Ponsoldt, autor chváleného dramatu Konec šňůry nebo povedené romance Kouzlo přítomného okamžiku, vás spolu s Emmou Watson vezme do obří společnosti, která je něčím mezi Googlem, Facebookem a sektou, na jejíž zahradě vystupuje Beck a pracují tu samí usměvaví lidé toužící změnit svět. Vizuálně se to pokouší tvářit trochu jako The Social Network a režisér si občas vypomůže i tak, že vcelku efektně kombinuje scény z kanceláře s tím, co se zrovna odehrává na sociální sít, na níž jsou hrdinové víceméně pořád. Od začátku je však evidentní, že The Circle se chce divákům dostat pod kůži spíš svým příběhem a sdělením a ne tím, že by s tématem pracoval jako Tony Scott v Nepříteli státu nebo že by to zkrátka měla být „efektní podívaná“. 

Přehrajte si trailer Bohužel v té rovině příběhu to moc nefunguje. The Circle se pokouší pokládat zajímavé otázky, řešit kontroverzní témata a nutí hrdiny i diváky zamyslet se nad tím, jestli ztráta soukromí může vést k větší svobodě a lepšímu světu, nebo jestli je osobní život jednotlivce nedotknutelný. Naneštěstí to dělá natolik hloupě a naivně, že jsem měl pocit, jako kdyby mě o těhle věcech poučoval patnáctiletý youtuber, který má na stěně plakát Anonymous. Čím víc se film snaží tvářit vážně a řešit závažné otázky, tím víc se ukazuje, jak je to ve skutečnosti povrchní a nesmírně hloupá podívaná. Nepomůže tomu samozřejmě ani fakt, že Emma Watson hraje už asi popatnácté variaci na zvídavou Hermionu a že Tom Hanks tu jede očividně na půl plynu.

No a pak přijde konec, jehož sdělení – jakkoliv se tváří jako happy end – je lehce děsivé. A navíc vzhledem k tomu, co se dělo minulou hodinu a půl, vůbec nedává smysl. Koukat se na The Circle je jako mluvit s milovníkem konspiračních teorií, jenž vám s naprostou jistotou ve tváři tvrdí, že se mu kvůli bezdrátovým sítím zhoršilo revma. Čím víc ho posloucháte, tím víc zjišťujete, že mu to sice dost mele, ale nic zásadního z něj nevypadne. A že postupně začíná nudit až otravovat.