Americké květnové premiéry přinesly hned dva adepty na titul nejzbytečnějšího sequelu roku. Druhý Sex ve městě a čtvrtého Shreka. Jenže zatímco Sex ve městě 2 byl jen naivním pokusem vyždímat podruhé věrné a povolné příznivce seriálu (peníze se sypou, ale naštvaných fanynek i nevinných civilů je tentokrát mnohem víc), u čtvrtého Shreka bylo vedle finanční motivace popudem k dalšímu filmu ještě něco jiného. Něco v podpalubí, co hryzalo a dávalo o sobě vědět.

To, že se trojka nepovedla, zkrátka věděli fanoušci, producenti i samotní autoři. Nadhled a blitzkrieg, kterým útočil první, ale překvapivě i druhý díl, najednou zmizely a nahradila je za nehty zalézající páprdovitost. Shrek se stal tím, čemu se dříve vysmíval, ovšem bez kouzla klasických "jednoduchých" pohádek se proměnil jen v karikaturu sama sebe. V monstrum, jemuž se nikdo nesmál, a před kterým každý utíkal. Nastal čas chytit se za nos a jít proti davu, který už od prvního ohlášení čtvrtého - prý závazně posledního - dílu ohrnoval nos a jednoduše přestal mít zájem. Z bývalé hvězdy je zkrátka otloukánek, slibující však, že přinese srdce na stříbrném podnose a sám si ho naporcuje. Ve čtvrtém díle Shrek přiznaně zpáprdovatí a ztratí šmrnc, aby se to vzápětí pokusil napravit.

Pokání zjevně nastalo i na režisérském postu, protože dva zelenáče od minula nahradil Mike Mitchell. Žádný andílek, pokud se podíváte na spodek jeho filmografie (natočil prvního Deuce Bigalowa), ale mezi jeho novější věci patří i povedená Škola superhrdinů, jež zároveň naznačuje, že mezi rodinnými klišé (a klíšé obecně) je jako doma. Sice dodnes nechápu, že může režisér hraných filmů sakumprásk kočírovat animáky, protože v opačném gardu to většinou dopadá tragicky, ale asi to dneska zvládne úplně každý. Ano, to myslím ironicky. Jak to tedy s tím čtvrtým Shrekem je?

Na první pohled nikterak slavné, to když zjistíte, že zápletka opisuje od Caprova Život je krásný a drobným úskokem Shreka posílá do paralelní reality, ve které se nikdy nenarodil. Fiona se musela zachránit vlastnoručně, Kocour děsně ztloustnul a Perníček si hraje na gladiátora. Hlavním činitelem a záporákem je RumplCimprCampr - úlisný skřítek, jenž vám za jeden podpis udělá ze života peklo. Ale není to jen zápletka, co zní povědomě a poslepovaně. Vizuál, navzdory stále rostoucímu rozpočtu (tentokrát 165 milionů dolarů), pořád vypadá úplně stejně. Nejvíc to zabolí při pohledu na humanoidní postavičky, které už si mohou podat hranatou packu s těmi z Karcoolky. Jedinou novinkou je nálepka 3D, která ovšem už dnes nikoho neohromí - pár průletů a "in your face" efektů zvedne spíš obočí než náladu. Shrek nám zkrátka zreznul před očima a rozeběh čtvrtého dílu, který tuto skutečnost reflektuje i v samotném ději, tedy není žádná velká zábava. Alespoň dokud se na scéně neobjeví vedlejší postavy.

Oslík, Kocour, Pinokio, Perníček a spol. jsou páteří filmu v momentech, kdy se jen lehce usmíváme nad novým importem charakterů - RumplCimprCampr je unylý a až příliš podobný záporákovi z jedničky, sbor čarodějnic svým EMO stylem bolestně připomene Stmívání a taneční vložky nájemného Krysaře sklidí úspěch asi jen u dětí. Nový humor a odkazování na ostatní pohádky nebo filmy, to všechno je tu příliš naivní. Brilance prvních dílů, při kterých dospěláci odhalili víc než jejich ratolesti, je definitivně fuč. Tady si s caparty hraje na schovávanou leda jemné moralizování a politicky až příliš korektní humor. Přesto se tu něco najde - místo odkazování na "konkurenci" totiž film odkazuje sám na sebe! Čtvrtý Shrek slouží hlavně jako ohlédnutí za předchozími filmy. Snaží se být jakousi symbolickou omluvou všem, které trojka naštvala. Je zkrátka filmem, který jsme nepotřebovali my - diváci. Jako sůl ho ale potřebovali oni - tvůrci.

Je jasné, že podobné sebezpytování je Hollywoodu cizí, a že si ho pravděpodobně jen namlouvám, ale ať to bylo jakkoliv, právě momenty, kdy jde čtvrtý Shrek ve šlépějích prvního, dodávají vysílené sérii alespoň náznak přesahu. Skrz ně se děj dopotácí až do poslední třetiny, kde jako zázrakem naskočí romantický motor - Shrek potká Fionu a musí jí dobývat znovu od nuly, což je vždycky vděčná kombinace, plná vysvětlování, omylů, akčních scén a hrdinských činů. Tady už Mitchell svou šanci nepustí a pokud jste to vydrželi, čeká vás poslední velká jízda, ve které není nouze o emoce ani epické výjevy a samozřejmě nějaký ten happyend. Ani bych se nedivil, kdyby to závěrečné zmrtvýchvstrání scenáristů bylo velkolepou blamáží, protože přece konec dobrý, všechno dobré. A pokud budete z kina odcházet s pocitem, že to nakonec přeci jen vyžehlili, bude se na tu trojku zapomínat zas o fous jednodušeji.

Což pořád neznamená, že tenhle film není jen ukrutně předražená náplast. Jako taková docela obstojně funguje, ale pozor - pokud od ní budete žádat jen o trochu víc, začnete zase krvácet.

P.S. V dabingu je Shrek bůhvíproč nesympatičtější a Oslík otravnější. Verbální ekvilibristika a lokální narážky navíc absentují, takže pokud někde vyčmucháte 2D v originále, vřele doporučujeme.