Hans Zimmer
Stopáž: 34:54
K nepřeslechnutí: Rango Suite, We Ride, Really!, Rango Returns, Rango and Beans, Bats

Čas od času se asi každý posluchač zamyslí nad tím, komu je vlastně určen samostatný filmový soundtrack? Jaký smysl má hudební doprovod ve chvíli, kdy je izolovaný, napevno oddělený od svého základu, totiž od filmu? Opomeneme-li aspekty propagační, lze argumentovat tím, že hudba přesáhla vlastní film a obstojí proto i na samotný poslech, případně jí nosíme jako vzpomínku na konkrétní film. Soundtrack k animovanému snímku Rango „naneštěstí“ spadá spíše do třetí skupiny – totiž jako upomínka na konkrétní film, ilustrativní dílo bez vyšších ambicí a přesahu. Kvality Zimmerova hudebního doprovodu ve filmu jsou neoddiskutovatelné, stejně tak schopnosti samotného skladatele na poli hudby pro animovaný film, kde si získal patřičný respekt za Oscary ověnčeného Lvího krále či Prince Egyptského. Zatímco výše uvedená díla si zakládají na hudební „dospělosti“ a stylové kompaktnosti, méně už na komediální složce, Rango se naopak vyznačuje poněkud roztříštěnou kompozicí plnou humorných citací a parodické nadsázky. Soundtrack proto docení spíše posluchač znalý filmu, který si pod rozpustilými hudebními frázemi dozajista vybaví konkrétní scény a filmové gagy. Izolované hudbě však větší soudržnost chybí.

Na první poslech je zcela jasné, že Zimmerovým hlavním inspiračním zdrojem byla hudba pro italské spaghetti-westerny – pochopitelně nejvíce patrný zůstává vliv Ennia Morriconeho a jeho Tenkrát na západě (Rango Returns). Identické je proto nejen nástrojové obsazení (banjo, elektrické kytary, sborový zpěv), ale především zpěvné a pronikavě melodie - navíc vyšperkované o nezaměnitelný patos (Rango Suite, Name's Rango). Soundtrackem se navzájem prolíná typicky westernová hudba s hudbou mexickou, takže místy, když zvuk všech nástrojů vygraduje k samotnému vrcholu melodie, dosahuje soundtrack takřka euforických účinků (We Ride, Really!). V kontrastu pak stojí kupříkladu nezvykle „melancholická“ skladba Rango And Beans, v níž je ústřední motiv zahrán ve zjednodušené verzi pouze na akustickou kytaru, což mu propůjčuje zcela nový odstín. Jindy autoři pobaví své posluchače míšením nejrůznějších hudebních vlivů do jedné komické melodie – viz Wagnerova Valkýra prolnutá se Straussovým valčíkem a typicky zimmerovskými momenty ve skladbě Bats. Svěží součástí soundtracku je i několik zpívaných skladeb - ať už v rytmu flamenca (Lizard For Lunch) nebo jako posmutnělá balada La Muerte a Llegado.

Celkově vzato spousta dobrých hudebních nápadů, navíc v temperamentním podání, kterým však ubližuje struktura alba a rozdělení do dvaceti velmi krátkých skladeb. Sebelepší motiv tak nedokáže plně gradovat, dosáhnout úctyhodného vývoje a dramatického oblouku. Absentuje větší sevřenost, díky níž by posluchač měl příležitost vychutnat si celistvější hudební příběh. Nepomáhají v tomto ohledu ani vložené dialogy z filmu, které se v daný okamžik snaží nadbíhat celkové nadsázce a odlehčenému tónu. Škoda, obzvlášť když hned druhá skladba (Rango Suite) představuje Zimmerův potenciál v plné síle – ústřední motiv hraný nejprve na syrinx a banjo si postupně přebírají další nástroje a vše pozvolna vyústí v okázalý závěr hodný westernové tradice. Zábavný soundtrack, který v důsledku působí poněkud fragmentárně a nejlépe funguje v rovině parodické jako ohlédnutí za historií spaghetti-westernů.

Hodnocení: 6/10

seznam skladeb:
1. Welcome Amigo (1:08)
2. Rango Suite (6:00)
3. Certain Demise (0:26)
4. Medley: It's a Metaphor/Forkboy (0:45)
5. Welcome to Dirt (1:01)
6. Name's Rango (1:34)
7. Lizard For Lunch (1:28)
8. Stuck in Guacamole (0:23)
9. Underground (3:20)
10. We Ride, Really! (0:53)
11. Rango and Beans (1:07)
12. Medley: Bats/Rango Theme/Ride of the Valkyries/And Der Schon Blauen Donau, Op. 314 (4:31)
13. The Bank's Been Robbed (0:24)
14. Rango Returns (1:18)
15. La Muerte a Llegado (0:47)
16. It's a Miracle (2:00)
17. El Canelo (0:46)
18. The Sunset Shot (0:56)
19. Walk Don't Rango (2:50)
20. Rango Theme Song (3:28)