Je tomu devět let, co jsme naposledy viděli Jima, Oze, Finche a Kevina. Tahle parta to po průměrné svatební epizodce rozumně zabalila. A předala prcičkovou ságu do rukou bratranců, laciných děv a Jimova táty, který nějakým zázrakem přežil čtyři (!) hrozné videospin-offy. Teď ale starou bandu svádí dohromady třídní sraz. Není to jen ubohá záminka k vydělání pár posledních doláčů? Těžko se tomu věří, ale… v žádném případě!

Hned zkraje říkám, že ani dva dny po projekci moc nevěřím tomu, co jsem viděl. Na plátně se totiž zhmotnili všichni staří známí a začala komediální palba, o jaké si valná většina teenagerských komedií nechává jen zdát. Čtvrté Prcičky samozřejmě příliš „teen“ nejsou. I tak v nich ale hrají prim obnažená ňadra, sex na všechny způsoby a zvrácené trapasy. Hlavní hrdinové jsou sice o generaci starší a mají lehce pozměněné priority. Jinak je to ale ta stejná banda zakřiknutých romantiků, nemehel a pařanů, která se důsledně snaží vrátit do časů, kdy jí bylo nejlíp.

Prci, prci, prcičky: Školní sraz: FOTOGALERIE

Vynikající podívanou z filmu dělá především Stifler, který má tunu prostoru.Tím jsou pochopitelně myšleny časy střední školy, kdy nikdo nemusel zvládat rozpustilou přítelkyni, dělat poskoka kreténskému šéfovi nebo mít v baráku všudypřítomného caparta. Hrdinové Prciček prostě chtějí jen zakalit jako kdysi a utužovat přátelství, což by jim možná i klaplo. Opět se jim ale do cesty přimíchá divoká karta jménem Steve Stifler, která jako tradičně dělá to, co umí nejlíp – rozpoutává neskutečný kolotoč ujetých dobrodružství, na která nikdo nezapomene do konce života.

Proč to neříct rovnou: Bez Stifmeistera by byly Čtvrté Prcičky poloviční. Celou dobu sice budete žasnout nad tím, že má film fajnové tempo, kvalitní scénář a vůbec je po všech stránkách povedenější, než byste po devítileté pauze čekali. Vynikající podívanou z něj ale dělá především Stifler, který má tunu prostoru a beze zbytku ji využívá. Každá jeho urážlivá hláška míří do černého. Každá situace, do níž se dostane, končí výbuchem smíchu v sále. A každý jeho šílený pohled utvrzuje v tom, že Seann William Scott ví, jaká je jeho životní role. A hodlá v ní za každou cenu vládnout.

Přehrajte si trailer Stifmeistera tu z trůnu prakticky nikdo nesestřelí. Vůbec to ale neznamená, že by ostatní nestíhali. Naopak mu zdatně sekundují a zhruba tři čtvrtiny filmu tak jsou prvotřídní komediální podívanou, v níž se pořád něco děje a za rohem vždycky čeká ještě drsnější vtípek, než zaútočil před minutou. Problémy tak vlastně přichází až v poslední půlhodince, kdy musí postavy dorazit na avizovaný sraz a odbýt si to, kvůli čemu film vznikl.

Je to hodně paradoxní, ale samotná slezina je na filmu tím nejméně zajímavým. Především se v ní totiž dohrávají veškeré dějové linky, a do toho se sypou camea všech, kteří se do filmu nevešli jinak. Čtvrté Prcičky se tak v závěru promění v sérii letmo pospojovaných gagů. Jejich veliká klika ale spočívá v tom, že minimálně půlka z nich výborně funguje. Jen tu je třeba znát postavy z předešlých filmů a pamatovat si, čím se kdo proslavil a co mu chybí ke štěstí.

I přes finální ubrání plynu ale čtvrté Prcičky zůstávají hodně nadprůměrnou komedií. Je docela k nevíře, že jsou nejsilnější v hrubém humoru, zatímco jim škodí přílišné hraní na nostalgii. Film by se bez odkazování na hudební tábor a připomínání slavných trapasů z prvního dílu v pohodě obešel, protože mají jeho hrdinové co nabídnout i dnes. Neříkám, že to povětšinou nejsou stará dobrá klišovitá moudra. Film je ale prodává natolik upřímně, že se možná i maličko dojmete.

Každopádně byste měli, zvlášť pokud téhle sérii fandíte, z kina odcházet v extrémně dobré náladě. A nezajistí vám ji jen řada (brzy) památných scén. Výrazně přispěje i Jimův táta, který se vrátil s ještě větší grácií než zbytek postav. A jestli ještě nemá někde pomník… teď je čas ho začít stavět!