Quentin Tarantino je tak trochu zjevení. Jen málokterý režisér má tak silný rukopis a tak věrnou fandovskou základnu, že si může točit další a další krvavé opusy s luxusním obsazením. Jistě, v Osmi hrozných se neobjevila žádná hvězda z ranku Brada Pitta nebo Leonarda DiCapria. Vůbec to ale nevadí, protože Tarantino vrací do hry Kurta Russella, pořádně objevuje Waltona Gogginse a ždíme maximum ze svých veteránských oblíbenců.

Westernová detektivka, v níž se osm nedůvěryhodných lidí zabíjí pod jednou střechou, tak netěží jen z Quentinova famózního scénáře. Punc události jí dodává i silná herecká skvadra, která se nezužuje zcela předvídatelným směrem a několikrát vás solidně převeze. Takže jeden twist za druhým? Na kulometné tempo zapomeňte, pár šokujících momentů ale dorazí.  A protože se k nim pečlivě dláždí cesta, jsou o to působivější.

Ano, takový postup nemusí být zrovna divácky vstřícný, a pokud si nelibujete s tarantinovských dialozích, možná to rychle zabalíte. Já se ale hlásím k divácké skupině, která by Russella, Gogginse nebo Samuela L. Jacksona mohla poslouchat do aleluja, takže mě zase tolik netrápí, když půl hodiny akorát sedí v dostavníku a řeší dávné události s minimálním dopadem na hlavní příběh.

Šlo tedy Osm hrozných krapet prostříhat? Určitě, zejména v první hodině. Quentin ale prostě nemá na krku producentský nůž a může si udávat vlastní tempo vyprávění. Zatímco se Hollywood snaží ve filmech co nejvíc sprintovat a moc nám nedopřává charakterové momenty, „magor z videopůjčovny“ jde na to zcela obráceně. Obyčejný dialog je pro něj vždycky víc než vyhrocená přestřelka, a protože zvládá na jedničku kecání i krvavé lázně, mohl nám dodat nekompromisní dialogovku s parádní atmosférou.

Osm hrozných si nejspíš nebudete pouštět dvakrát do roka. Rozhodně si ale čas od času vzpomenete na řadu momentů (ať už vizuálních něco verbálních), které by se z fleku mohly nacpat do filmové síně slávy. Tarantina holt neopouští ani odvaha ani nezaměnitelný rukopis. A ačkoliv jeho osmý film leckomu nesedne, za mě je to to nejlepší, co natočil od Gaunerů. (9/10)

Asi vás nepřekvapí, že se nová tarantinovka chlubí vynikajícím obrazem i zvukem. Velkým zklamáním jsou ale (česky otitulkované) bonusy, které mají slaboučkých 12 minut a skládají se akorát ze dvou featurettů. Ten první je pětiminutovým filmem o filmu, který nabízí hlavně povrchní plácání se po ramenou a tradiční blahořečení pana režiséra. A moc nadšení nebudí ani sedmiminutový dokument o tom, jak se chystalo natáčení na 70 mm film.

Ano, poměr stran 2.76:1 je rozhodně zajímavý a používání čoček z Ben Hura má styl. Řadové diváky to ale moc netrápí a pro filmové fajnšmekry je těch 7 minut zoufale málo (nemluvě o tom, že jsme je všichni viděli v listopadu na Youtube). Pokud jste se tedy těšili na přidanou hodnotu, jíž se třeba u Hanebných panchartů vážně nešetřilo, máte smůlu. U bonusů Quentin zklamal na plné čáře (v zahraničí je mimochodem nabídka stejná), takže na modrém disku nafasujete „jen“ výborný film.

Že vám to stačí? OK, chápu. Já jsem ale doufal v debatu o scénáři, o složitém natáčení nebo o žánrových inspiracích, a pevně doufám, že se u deváté tarantinovky dočkáme pořádného reparátu!

Obraz: 2,76:1 1080p (MPEG-4 AVC)
Zvuk: DTS-HD Master 5.1 česky, anglicky
Titulky: české
Datum vydání: 11.5.2016
Cena: 268,- (DVD), 498,- (DVD v Mediabooku), 448,- (BD), 538,- (BD v Mediabooku)

Za zapůjčení disku na recenzi děkujeme společnosti Filmgame.